Sucho, které z Náplavky není vidět Ministr zemědělství Martin Šebestyán pronesl větu, která by neměla zapadnout: „Vidíte to tady v Praze na Náplavce, když si půjdete sednout, tak nemáte pocit, že by ČR svíralo extrémní sucho.“ Pane ministře, sucho není otázkou pocitu. A už vůbec se jeho stav neposuzuje pohledem na Vltavu z pražské Náplavky. Je samozřejmě dobře, že stát monitoruje průtoky řek, sleduje zásoby vody a využívá soustavu vodních nádrží. Od toho vodohospodářský systém máme. Jenže schopnost udržovat průtok Vltavy v Praze nevypovídá sama o sobě o stavu vody v celé české krajině. Sucho má mnoho podob. Je to nedostatek vláhy v půdě, stav podzemních vod, nízké průtoky menších toků, vysychání krajiny, zhoršování stavu zemědělské půdy i dlouhodobá schopnost území vodu zachytit a udržet. Vltava na Náplavce není měřidlem vodní bezpečnosti České republiky. A právě od ministra zemědělství bych očekával, že tento rozdíl bude veřejnosti vysvětlovat, nikoli jej nahrazovat dojmem člověka sedícího u řeky. Ještě důležitější je jiná věc: monitorování není strategie. Můžeme dokonale sledovat, jak rychle problém vzniká, a přesto jej neřešit. Česká republika potřebuje dlouhodobou vodní strategii: zdravější půdu schopnou zadržovat vodu, obnovu krajiny, ochranu podzemních zdrojů, modernizaci vodohospodářské infrastruktury, propojování vodárenských soustav, připravené krizové scénáře a zemědělskou politiku, která nebude vodu z krajiny pouze odvádět, ale bude ji v ní také udržovat. A především potřebujeme přestat zacházet s vodou jako s problémem jednoho suchého léta. Voda je strategické bohatství České republiky. Stejně jako energetická nebo obranná bezpečnost vyžaduje plán na desetiletí, nikoli reakci podle aktuálního počasí. Proto mě výrok ministra z Náplavky znepokojuje. Ne kvůli jedné nešťastné větě, ale kvůli způsobu uvažování, který symbolizuje: dokud problém není na první pohled vidět, můžeme mít pocit, že jej zvládáme. Jenže stát se nemá řídit pocitem. Má se řídit daty, scénáři, odborností a schopností předvídat. Česká republika nepotřebuje mít pocit, že sucho není. Potřebuje vědět, jaká je skutečnost – a připravit se na to, co přijde. Protože až bude nedostatek vody zřetelně vidět i z pražské Náplavky, bude na strategii pozdě.