Řekla veliteli SS, že je mistryně v krasobruslení. Lhala. Ten šampionát totiž ještě ani neexistoval. Neuvěříte, co bylo dál. V červnu 1943 dorazila jednadvacetiletá Židovka Ellen Danby do nacistického tranzitního tábora Westerbork. Byla to přestupní stanice na cestě do vyhlazovacích táborů. Když se jí důstojníci při registraci ptali na profesi, Ellen udělala něco neuvěřitelně riskantního: tvrdila, že je úřadující mistryní Nizozemska v krasobruslení. Mělo to jediný háček. Oficiální nizozemský krasobruslařský šampionát v té době ještě vůbec neexistoval. Ellen sice skvěle bruslila, ale titul si vymyslela v čisté záchraně holého života. A pak přišel hned dvojitý zásah osudu. Velitel tábora Albert Gemmeker byl vášnivým fanouškem krasobruslení. Místo toho, aby Ellen poslal prvním vlakem na východ, nechal jí z okupovaného Amsterdamu přivézt její vlastní brusle a šaty. Vznikla tak mrazivá, téměř surrealistická scéna: zatímco z tábora odjížděly dobytčkáky plné lidí do plynových komor, mladá židovská dívka kroužila na zamrzlém táborovém rybníku. Tato drzá lež jí zachránila život, její rodině ale ne. Matka, otec i babička byli deportováni do Sobiboru a zavražděni. Ellen byla později převezena do Terezína, kde se jí podařilo dočkat konce války a kde potkala svou životní lásku — českého umělce Jana Burku. I to co se stalo po válce, zní jako hollywoodský film. Lží zrozený titul se stal proroctvím. Ellen se po osvobození vrátila na led a v letech 1946 a 1947 ten samý šampionát, který si v táboře vymyslela, doopravdy VYHRÁLA. V roce 1950 s Janem emigrovala do Kanady. Z dívky, která krasobruslením utekla smrti, se stala legendární trenérka, jež navždy změnila tvář světového krasobruslení: Historický rekord: Vychovala vlastní dceru Petru Burku, která v roce 1962 jako první žena v historii skočila v soutěži trojitý Salchow a získala olympijský bronz i titul mistryně světa. Revoluce na ledě: Trénovala ikony jako Tollera Cranstona nebo Elvise Stojka. Do do té doby svázaného sportu vnesla dramatické umění, emoce a styl zvaný „Theatre on Ice“. Mlčení pro ochranu dětí: Před svými dcerami prožité hrůzy i židovský původ desítky let tajila. Tvrdila jim, že prarodiče zemřeli při autonehodě — chtěla je ušetřit traumatu i tehdejšímu antisemitismu v kanadských klubech. Pravdu se dozvěděly až v dospělosti. Ellen Burka trénovala aktivně ještě ve svých 90 letech. Zemřela v roce 2016 ve věku 95 let jako členka několika Síní slávy a držitelka nejvyššího státního vyznamenání Order of Canada. Lidská vůle dokáže přepsat i ten nejtemnější osud.

Implantát, který léčí sám sebe – a vzniká v české laboratoři. V laboratoři Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (@VSCHT) právě běží laser. Tenká vrstva titanového prášku se roztaví, další se přidá, znovu se roztaví. Třináct set takových vrstev a za deset a půl hodiny je hotový kolenní implantát. Póry v něm mají velikost desítek až stovek mikrometrů – přesně jako v lidské kosti. Tým pod vedením profesora Dalibora Vojtěcha a docenta Jiřího Kubáska teď tyto implantáty testuje společně s lékaři z Fakultní nemocnice Motol a Homolka (@FNMH_). Do pórů se před operací naloží antibiotika nebo antibakteriální látky. Implantát je pak uvolňuje přímo v místě zákroku. Riziko infekce, která dokáže zničit i tu nejlépe provedenou endoprotézu, tím výrazně klesá. Nová tiskárna AMCM M 290-1 FLX za zhruba 29 milionů korun patří k nejmodernějším v Evropě a v Česku je zatím jediná svého typu. Laser o výkonu 1,2 kW dokáže měnit tvar paprsku a přesně řídit nejen tvar, ale i mikrostrukturu materiálu. Právě tato přesnost umožňuje vytvořit struktury, které napodobují přírodní kostní tkáň. Kost není pevná. Je porézní, aby jí mohly procházet tělní tekutiny. Nové implantáty to umějí taky – a to je klíčová česká přidaná hodnota. Vojtěch ukazuje vzorky pro kyčel, rameno i kotník. A také malý bílý kousek, který vypadá skoro jako tableta. „V tomto případě je implantát impregnovaný materiálem na bázi síranů, fosfátů a stříbra, který má antibakteriální vlastnosti. Obsahuje také antibiotikum vankomycin, které působí jako bariéra proti pooperačním infekcím,“ vysvětluje. To, co dělá tento výzkum původně českým, není samotný 3D tisk titanu. Ten už existuje. Je to systematický vývoj porézních struktur jako řízených zásobníků léčiv a antibakteriálních látek přímo v Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství VŠCHT. Tým tady dlouhodobě zkoumá, jak přesně nastavit velikost, tvar a uspořádání pórů, aby se do nich daly bezpečně ukotvit nosiče a aby se látky uvolňovaly kontrolovanou rychlostí. To je materiálně-chemická práce, kterou nedělá každý výrobce implantátů. Hlavní překážka teď není tisk samotný. Je to nosič. Musí být pro tělo zcela bezpečný a rozkládat se přesně kontrolovanou rychlostí. Až se to povede, bude možné každému pacientovi připravit implantát s přesně těmi léky, které potřebuje. Infekce po ortopedických operacích patří k nejtěžším komplikacím. Někdy končí opakovanými zákroky, jindy trvalým poškozením. Lokální uvolňování antibiotik přímo v místě implantátu tento problém řeší bez zbytečného zatížení celého organismu. A protože se implantát tiskne na míru podle CT dat, lépe přilne a kost do něj snáze proroste. Motol už má s individualizovanými 3D implantáty konkrétní klinickou zkušenost. V srpnu 2025 tam tým pod vedením profesora Vojtěcha Havlaše nahradil devítiletému chlapci s Ewingovým sarkomem celou lopatku a část pažní kosti implantátem vyrobeným přesně podle zrcadlového obrazu zdravé kosti. Chlapci zůstala funkční horní končetina. Teď se stejná nemocnice podílí na dalším kroku – titanových kloubních náhradách, které nejen drží, ale i léčí. Výzkum navazuje na delší spolupráci VŠCHT s Motolem. Už dříve se tady vyvíjely porézní struktury pro segmentální náhrady hlavice stehenní kosti u mladších pacientů s avaskulární nekrózou. Cílem bylo oddálit totální endoprotézu. Nová generace jde ještě dál. Zatím jde o testování. Pokud se potvrdí bezpečnost a spolehlivost nosiče, mohou se podobné implantáty dostat k českým pacientům dříve, než by se ještě před pár lety zdálo možné. V laboratoři v Dejvicích už teď vznikají kusy, které nejsou jen náhradou kosti. Jsou aktivním nástrojem léčby – a vznikají díky české materiální chemii a klinické spolupráci, která jinde v této podobě neexistuje.

Češi deset let tiše ladili software a optiku největšího mapovacího dalekohledu světa. Teď, pár týdnů poté, co na chilské hoře Cerro Pachón odstartoval desetiletý průzkum, mají plný přístup k datům, která změní astronomii. Na začátku července 2026 začal Simonyi Survey Telescope na observatoři Very C. Rubin (@VRubinObs) systematicky skenovat jižní oblohu. Každé tři noci projede celou její viditelnou část. Deset let. Dvacet terabajtů surových dat každou noc. Šedesát petabajtů na konci. Největší digitální kamera, jaká kdy vznikla – 3,2 miliardy pixelů – a primární zrcadlo o průměru 8,4 metru. Fyzikální ústav AV ČR do projektu vstoupil už v roce 2008. Byl jedním z prvních mezinárodních partnerů převážně amerického podniku. Michael Prouza, ředitel FZU a oficiální český zástupce v řídicí radě, to shrnuje suše: díky účasti mají čeští vědci plný přístup k datům. Ne k výběru, ale k celému proudu. Jeden z prvních snímků – mlhoviny Trifid a Lagoon – ukazuje, co kamera dokáže za pár hodin. Miliardy galaxií, miliony hvězd, tisíce asteroidů. Všecko najednou. Petr Kubánek (@rts2developer), softwarový inženýr z FZU, který dnes působí přímo na observatoři jako senior software engineer, programoval části řídicího systému a aktivní optiky. Zrcadlo se musí neustále korigovat. Teplota, vítr, zemětřesení. Primární zrcadlo je složeno ze dvou částí různé tloušťky. Když ho v Arizoně vyrobili, nikdo nevěděl, jak se bude chovat v chilském horském vzduchu ve 2682 metrech. Teprve na místě se ukázalo, že chlazení je nerovnoměrné. Problém známý od šedesátých let, ale tady se projevil naplno. Kubánek a kolegové ho řešili přímo na Cerro Pachón. Stejný tým teď v datech loví kosmické katastrofy – výbuchy vzdálených supernov a vzácné okamžiky, kdy supermasivní černá díra roztrhá hvězdu, která se k ní přiblížila příliš blízko. Data se zpracovávají na několika stovkách serverů na observatoři. Do šedesáti sekund vědí, co je na snímku. Do pár sekund vědí, jestli je dalekohled zaostřený. Observatoř stojí na vrcholu, kde je suchý vzduch, minimum oblačnosti a temná obloha. Každou noc detekuje miliony změn. Desítky až stovky tisíc nových asteroidů ve Sluneční soustavě. Miliony nových proměnných hvězd v naší Galaxii. Miliardy galaxií, jejichž tvary a gravitační čočkování prozradí, jak je rozložena temná hmota. Pro malou zemi je to netypická pozice. Deset let se na projektu pracovalo v tichosti. Žádné velké tiskové konference, žádné slogany. Jen software, optika, testování a trpělivost. Teď, když dalekohled začal natáčet svůj desetiletý film vesmíru, mají Češi lístky do první řady. A data, která by jinak zůstala za dveřmi.

Ukrajina dnes disponuje jedním z nejpestřejších a nejrychleji se rozvíjejících arzenálů dronů a raket na světě. Od milionů levných FPV kamikaze, přes domesticky vyráběné long-range drony (FP-1, Liutyi, Peklo), křídlaté a balistické rakety (Flamingo, Neptune, Sapsan, Ruta, FP-7/9) až po námořní drony (Magura, Sea Baby), které prakticky vytlačily ruskou flotilu z části Černého moře. Mnoho z těchto systémů je 100% ukrajinských, vyrábí se ve velkých sériích a už mají za sebou desítky úspěšných zásahů – od fronty až po cíle hluboko v Rusku. V tomto vlákně projdeme ty nejdůležitější systémy jeden po druhém – s parametry, výrobci, úspěchy a fotkami. Sdílejte se všemi, které by to mohlo zajímat Začínáme 🧵