Telegram 👉🏿 Punk poetry 👉🏿 Book of příběhy 👉🏿 Bude 👉🏿 Brzy 👉🏿 U vašich dveří 👉🏿 Pro ty, kteří si věří 👉🏿

Punková prachovka. A kdo na jeho místo? Kdyby byl Petr Bezruč o sto let mladší, tak by s tou kapelou hrál. Nebo pro ni psal ty sekane fajne slezske rebelske texty. Nebo s virženkem a půllitrem postával u zvukaře. Nedá se ani vyloučit, že Maryčku napsal na dohled od kapelní zkušebny. Ale nedá se to ani odpřisáhnout. Co víme jistě? Hoši odehráli svůj první koncert 17.11.1989. A nebylo to před veksláky a dročkaři u Holubů. Tužte se! A bodů bude jak maku a jablek z Prajzské. The End.

Punková prachovka. Vítkovo kvarteto, Live 1995. Mý zlatý parohy Už dávno šedivěj.. Ano, jsem starý šťastný muž, který viděl a slyšel to bigbítové dunění na Štvanici už v roce 1987. A pak ještě tolikrát potil triko v nekonečném transu, když umanuté diváctvo v několikaminunovém rauši opakuje s Jirkou Růžkem mantru .. a nechce ven! nechce ven! (Drát v uchu). Žádná jiná kapela na světě by neobstála s neměnným setlistem (všechny songy hoši vymysleli za tři týdny během přestavby garáže jejich basáka někdy v roce 1984) po dobu nekonečných 40 let. Unikátní kultovní live album Vítkáči natočili až po deseti letech na Olympu (to už měli takřka secvičeno) s podporou generálního sponzora souboru, Vetešnictví Rudolf Špičák. První opravdické studiové album vydalo VK odvážně až minulý rok po více než 40 letech existence tohoto hudebního fenoménu. Ne, neslyšel jsem ho. Věrný duchovní tradici souboru vím, že není kam spěchat a všechny inovace a změny jsou k horšímu. Není to Verdi, ne Stradivari Ne Paganini, jen nějakej bigbít Co přichází z Malešic Z tý čtvrti pochybný Na moji zahrádku nedbá nic.. The dunění co není umjení End!