Krvavý baron, aneb šílený vizionář, který chtěl znovuvytvořit mongolskou říši. Poněkud překvapivě se jeho příběh prolíná také s osudem jednoho z nejslavnějších českých spisovatelů. Dne 15. září 1921 skončil v Novonikolajevsku (dnešním Novosibirsku) před bolševickou popravčí četou život muže, jehož biografie působí spíše jako vystřižená z temného fantasy románu než z učebnic dějepisu. Baron Roman von Ungern-Sternberg (1885-1921) byl ruský generál německo-baltského původu, přesvědčený buddhista, militantní monarchista a především jeden z nejkrutějších i nejúspěšnějších velitelů "bílého" hnutí na Dálném východě. Pro své nepřátele byl nefalšovaným "Krvavým baronem", pro své mongolské spolubojovníky naopak reinkarnací "Boha války". Sám o sobě kdysi prohlásil, že jeho jméno je tak obestřené nenávistí a strachem, že nikdo skutečně neví, kde končí realita a kde začíná mýtus. Jeho cesta do stepí Asie přitom začala v aristokratickém prostředí. Ungern vyrůstal v Estonsku, tehdejší součásti carského Ruska. Už od mládí projevoval extrémně divokou, až nezkrotnou povahu. Na vojenské akademii patřil k průměrným studentům, ale jeho pravým živlem se stala služba u kozáckých pluků na divokém Amuru. Právě zde poprvé propadl kouzlu nomádského životního stylu, začal studovat mongolské tradice a postupně konvertoval k esoterickému buddhismu. Během první světové války bojoval s naprostým pohrdáním strachem, vysloužil si řadu vyznamenání za statečnost a pověst sice geniálního, ale naprosto nepředvídatelného důstojníka. Skutečný historický zlom však nastal s bolševickou revolucí v roce 1917, kterou Ungern vnímal jako absolutní zlo a apokalypsu znesvěcující tradiční řád. Ustoupil na Dálný východ, kde zformoval svou legendární Asijskou jezdeckou divizi. S touto armádou složenou z Rusů, Mongolů, Burjatů i tibetských dobrovolníků vtrhl v roce 1920 do Mongolska, které bylo v té době okupováno čínskými republikánskými vojsky. V únoru 1921 se mu podařil taktický zázrak: s podstatně menší a vyhladovělou armádou trhanů lstí dobyl tehdejší hlavní město Urgu (dnešní Ulánbátar). Číňany vyhnal, osvobodil vězněného duchovního vůdce Bogdgegéna (1869-1924) a obnovil mongolskou teokratickou monarchii, za což od vděčných Mongolů obdržel nejvyšší chánský titul. Ungernovy plány však zdaleka nekončily u hranic Mongolska. Poháněn náboženským mysticismem věřil, že západní civilizace je zkažená revolucemi a materialismem. Jeho vizí bylo vytvořit obří pan-asijskou říši, která by pod vedením obnovené dynastie Čching vtrhla do Evropy a železnou rukou zde nastolila starý monarchistický pořádek. Jako krutý diktátor Mongolska zavedl režim opírající se o brutální "bílý teror" – popravoval komunisty, dezertéry i Židy, často velmi sadistickými způsoby. V květnu 1921 se vydal na osudové tažení na Sibiř s nadějí, že vyvolá protibolševické povstání. Jeho vyčerpaní a unavení muži jej však nakonec zradili a vydali do rukou Rudé armády. Po rychlém procesu, který osobně nařídil Lenin, byl zastřelen. Zanechal po sobě odkaz muže, který na krátký moment proměnil geopolitickou mapu Asie a dodnes zůstává jednou z nejbizarnějších a nejstrašidelnějších postav moderních dějin. V letech 1919 až 1920 působil Jaroslav Hašek (1883-1923) v nedalekém Irkutsku jako vlivný bolševický komisař a náčelník oddělení pro práci s cizinci. Hašek zde mimo jiné vydával vůbec první komunistický časopis v mongolštině s názvem "Úr" (Úsvit) a jeho hlavním úkolem bylo organizovat a vyzbrojovat mongolské rudé partyzány v čele s revolučním vůdcem Süchbátarem (1893-1923). Když Ungern zahájil své tažení na Mongolsko, byl to právě Haškův irkutský štáb, který plánoval sovětskou vojenskou expedici s cílem barona zlikvidovat. Sám autor budoucího Švejka se s oblibou chlubil, že v té době podnikl tajnou diplomatickou misi přímo do nitra mongolských stepí. Moderní historici považují Haškovu osobní přítomnost v Mongolsku za jednu z jeho mnoha mystifikací, faktem zůstává, že oba muži stáli na opačných stranách stejné fronty.

⚡️По стопам Украины : В Бишкеке блогер-нацист устроил «языковой патруль» в госучреждении! Али Эргешев, известный своими «языковыми патрулями»,начал выяснять у сотрудницы, почему она не говорит на киргизском языке! Заметьте,такое отношение не к мигрантам,а своим же киргизам!