Jiri Cimpel (@jcimpel) profile picture

Nadšený investor a poradce pro úspěšné české podnikatelské rodiny, zakladatel Cimpel & partneři, autor podcastu Cesta Rentiéra,

Czech republic
Joined May 2013
Provozuju banku. Má 2 klienty a úrok 3 % měsíčně. Jmenuje se Tatabanka. :) Nešlo mi o to, aby děti uměly šetřit. To by stačilo prasátko. Chtěl jsem, aby pochopily 2 základní věci. Že peníze umí vydělávat peníze. A že když něco nekoupím dnes, můžu si to za pár let koupit víckrát. Zmrzlina koupená dneska je jedna zmrzlina. Ta samá stovka odložená a rozumně uložená vám může za pár let kupovat zmrzlinu každý měsíc. Tak sdílím, jak to děláme u nás: 1. Kapesné, i když ho dítě nepotřebuje Bez vlastních peněz se nedá nic naučit. Naše děti mají 300 Kč měsíčně. Symbolicky, žádné pravidelné výdaje nemají. Můžou si ji vzít v hotovosti, nebo uložit u mě v Tatabance na 3 % měsíčně. Vedou si k tomu ručně tabulku. Kolik měly na začátku, kolik vložily nebo vybraly, kolik přibylo na úroku, kolik mají na konci. Syn si do Tatabanky rovnou přesypal všechno, co měl našetřené. Dcera to nejdřív odmítala. Pak jsme jednou u stolu počítali jeho úroky a ona se zvědavě dívala. Otočil se na ni a řekl jí: „Podívej se, o kolik přicházíš." Tak přinesla kasičku. Od té doby úročí taky. 2. Hrajeme si na investory Když v Tatabance přibylo peněz, změnil jsem pravidla. Fixní 3 % platí do tří tisíc. Co je nad, to jdeme „zainvestovat". A výnos každý měsíc určí hod dvěma kostkami. Padne dvojka, minus 3 %. Padne dvanáctka, plus 5 %. Nejdřív přijde vyjednávání ve stylu „To přece nemyslíš vážně!" Pak pochopení, že takhle se to venku chová taky. 3. Vlastní účet, vlastní peníze, vlastní chyby Kolem patnácti, když si syn začal vydělávat na brigádách, jsem mu řekl, že tohle už mu úročit nebudu. Otevřel jsem vedle svého druhý investiční účet. Jeho peníze, jeho pokyny. Já vidím na jeho, on na můj ne. Patnáctiletého člověka nezajímá, co peníze udělají za deset let. Zajímá ho, co udělaly za deset minut. Posloužily i kryptoměny jako takový zrychlený kurz kolísavosti. Chvíli zkoušel i vlastní teze. Hrál hru od Ubisoftu, akcie vypadaly na odpis, chystali nový titul, tak to koupil. Sám pak dorazil k tomu, že nejjednodušší je držet široké ETF. K tomuhle závěru se dá dojít ve dvaceti za pár tisíc, nebo v padesáti za pár milionů. A jedna věc, na kterou se v rodinách zapomíná. Ať vidí i utrácení. Šetříme na dovolenou, dovolenou si dopřejeme, na účtu je zase nula a začínáme znovu. Jinak z nich vyroste někdo, kdo umí majetek hromadit a neumí si ho užít. Těch, kteří jedou v režimu Pac-Man na skóre potkávám hodně. Není to raketová věda. Hlavně začít brzo, nespoléhat na školy a nechat je dělat chyby, dokud jsou levné. Co funguje u vás doma?
93
80
3
1,417
191,418
Jedna z největších záhad financí: „Kde všichni jsou?“ Většinou tu otázku slyšíte od lidí, kteří v noci koukají na hvězdy. Stejně tak vás napadne nad dvěma obyčejnými grafy. Ten levý ukazuje, že americký akciový trh od roku 1950 vzrostl po odečtení inflace víc než 300krát. Za tři generace. Zkuste si to spočítat. Bohatý podnikatel v roce 1950, v každé generaci tři děti. Dnes by to bylo 27 dědiců a každý z nich by měl být mnohonásobně bohatší než on. Pravý graf ukazuje realitu. Rodinných příslušníků, kteří si bohatství udrželi, s každou generací ubývá. Kam se ty peníze poděly? Lukáš Nádvorník alias @skejwin je fyzik. Máme štěstí, že ho kromě fyziky baví i finance. A že znovu vystoupil na naší konferenci. :) Líbilo se mi, že hned přiznal, jak málo tu záhadu ztraceného majetku máme prozkoumanou. Rčení o prokletí tří generací se opakuje pořád, ale výzkumů k němu je překvapivě málo. Vysvětlení, které citoval, stojí za zamyšlení. Rodiny přicházejí o majetek hlavně tím, že se rozhádají, nebo že dědice na peníze nikdo nepřipravil. Na špatné investice a lidi, kterým naletěli, připadá jen kolem 5 % případů. Trh těm rodinám vydělával. Prohrávaly u kuchyňského stolu. Odpovídá to tomu, co vídáme mezi podnikatelskými rodinami kolem sebe. I proto s rodinami, se kterými pracujeme, nastavujeme pravidla dřív, než se o majetek začnou přít. Proč dědicům peníze mizí tak snadno, proč nám žádná částka nestačí a na jaký jediný druh utrácení si podle vědců nezvykneme, vysvětluje Lukáš v záznamu z naší konference. Dostupný je na odkazu ve vláknu. Kolik rodin rozhádaných kvůli majetku znáte ve svém okolí?
2
6
1,008
„Po mně dostanete všichni stejně.“ Tuhle větu jste možná slyšeli. Nebo jste ji sami řekli svým dětem. Jeden táta ji dokonce nechal sepsat do neodvolatelného svěřenského fondu: čtyři děti, stejný díl, stejný hlas. Po 24 letech si to rozmyslel. Tři děti ho zažalovaly a odešly s 3,3 miliardami dolarů. Nejsmutnější na celém příběhu je, jak často podobně končí i rodiny, o kterých noviny nepíšou. Ten táta je jistý Rupert Murdoch. Ve 22 letech zdědil jedny noviny v Austrálii. Postupně k nim přidal Wall Street Journal, New York Post, nakladatelství HarperCollins a Fox News, nejsledovanější kabelové zpravodajství v Americe. A taky studio 20th Century Fox. Simpsonovi, Avatar, X-Men. Ty pak za víc než 70 miliard dolarů koupil Disney. Velká čísla má i v osobním životě. :) Pětkrát ženatý. Šest dětí ze tří manželství. A tady začíná problém. V roce 1999 se Rupert rozváděl s druhou ženou Annou. Ta chtěla mít jistotu, že její děti o impérium nepřijdou. Tak vznikla pravidla toho fondu. Jenže… Rupert chtěl, aby po něm firmu vedl jen syn Lachlan. A bál se, že ho ostatní tři sourozenci po jeho smrti přehlasují. Tak začali s Lachlanem fond potají přepisovat. Sourozenci na to přišli a šli k soudu. Soud v Nevadě celou akci označil za pečlivě připravenou šarádu. Rozuzlení přišlo v září 2025. Rupertovi bylo 94 let. Sourozenci vzali peníze a z rodinného fondu odešli. Lachlan má firmu pod kontrolou až do roku 2050. Ve firmě je jasno, v rodině dusno. Smír podepsali. Usmíření nepřišlo. Říkáte si, že tohle se stává jen miliardářům? Americká poradenská firma Williams Group 20 let zkoumala 3 250 bohatých rodin. 7 z 10 po předání majetku dětem přišlo o majetek i o rodinnou harmonii. Nejčastěji proto, že si lidi v rodině přestali věřit a přestali spolu mluvit. Murdochovi nejsou výjimka. Jsou učebnicový případ. Svěřenský fond je super nástroj. Ten Murdochův ale vznikl jako kompromis při rozvodu, ne jako dohoda rodiny. Proto u nás ve family office nikdy nezačínáme smlouvou. Nejdřív si sedneme s celou rodinou a vyjasníme, kdo co chce, kdo co povede a jak se budou řešit spory. Teprve potom to dáme na papír. Kdo celý život vedl firmu, je zvyklý rozhodnout, někdy silou. Rupert to tak udělal i v rodině a nakonec si to prosadil. Na jedné misce vah je firma. Do roku 2050 ji povede jeden člověk s jednou strategií. Na druhé je rodina. Dva roky u soudu. Otec a syn James spolu skoro nemluví. Neuhádnete, jak se jmenoval plán, kterým to celé začalo… „Projekt rodinná harmonie“. Co myslíte: vyhrál Rupert, nebo prohrál..? P. S. Jestli vám to připomíná seriál Succession, bingo. Jeho tvůrce přiznal, že první verzi scénáře psal přímo o Murdochových.
4
699
Máte rodinný holding, a přesto se klid nedostavil? Chyba není ve vás, ani v holdingu. Ten svou práci odvedl: majetek má řád a vlastnictví je přehledné. Jsou ale situace, na které je holding prostě krátký. Které to jsou a jak je řešit? 👇
1
404
Jednou vám dítě usne v posteli naposledy. Nic se nestane. Prostě vyroste. A vy v tu chvíli nebudete vědět, že to nastalo. Co kdybychom se na některé věci dívali, jako bychom je dělali naposledy v životě? Cesta do práce. Procházka kolem domu. Sobotní snídaně. Většina z nich naposledy nebude. Některé ale ano. Každý den zažijeme pár takových střípků a skoro vždycky je přejdeme. Nic to nestojí. Stačí si u obyčejné chvíle říct: co když je tohle naposledy? A najednou ji prožijete jinak. S klienty řešíme pořád jedno slovo: „až“. Až prodám firmu. Až děti dostudují. Až bude na účtu ještě o něco víc. A mezitím jim mezi prsty protečou roky, které se už nevrátí. Dneska je sobota. Dobrý den na to vytáhnout jednu věc ze seznamu, který nosíte v hlavě roky. Nemusí být velká. Zavolat kamarádovi, se kterým se „musíme konečně vidět“. Zarezervovat cestu, o které mluvíte třetí rok. Vzít děti tam, kam jim to slibujete od jara. Jednu věc. Ještě dnes. Co odkládáte častěji: věci pro sebe, nebo čas s blízkými?
2
6
675
Od exitu k rentiérství až za 6 let. A to měl peníze na účtu hned první den. Začalo to nenápadně. Po exitu chtěl mít vše pod kontrolou stejně jako ve firmě. Nevěděl, komu peníze svěřit, tak je po menších hromádkách rozdělil mezi zhruba 15 správců, bank a fondů. Pak přibyly desítky schůzek a hodiny nad Excelem, protože z 15 reportů celek nikdo jiný nesloží. Aniž by si toho všiml, postavil si novou firmu a sám ji řídil. Po 3 letech mi u večeře přiznal: „Mě to vlastně přestává bavit.“ Tak jsem se ho zeptal: „Co kdybyste za 10 let neměl 800 milionů, ale 500... a vlastně by vám to vůbec nevadilo?“ „Jak to myslíte? Vždyť bych o 300 milionů přišel.“ „Záleží na tom, proč je nemáte. Pokud vám nevyšly investice, je to chyba. Ale co když jste je utratil za cesty, čas s blízkými, pomoc dětem a vlastní projekty? Nebyl by pak i menší majetek úspěch?“ Zamyslel se. „Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel.“ Je mu přes 55. Řekl mi, že nechce své sny odkládat na sedmdesátku, kdy už na ně nemusí mít sílu. Úspěch, na který si nenecháte čas, nemá žádnou cenu. Zůstane z něj jen číslo na výpisu. Dnes od něj správu postupně přebíráme a rozdělili jsme si role. On konečně dělá věci, které roky odkládal. My se staráme o to, aby na portfoliu nebylo poznat, že je dělá. :) Pracuje váš majetek pro vás, nebo vy pro něj?
9
772
200 lidí, kteří celý život přesně věděli, kolik stojí jejich hodina. Teď vám dají celý den. A vy máte jeden pokus, aby jim to stálo za to. Když konferenci chystáte, pořád vám vzadu v hlavě hlodá, jestli to do sebe zapadne a jestli si z toho lidi odnesou co nejvíc. Potlesk na konci moc neřekne. Tleská se skoro vždycky. Jestli to v lidech zůstalo, poznáte až o pár dní později. Když začne chodit zpětná vazba. Roman Lejsek, investor a rentiér, napsal: „Pro mě je to připomínka, že úspěch není jen to, co vybudujeme, ale také jak s tím naložíme.“ Trefa. V anonymním dotazníku jsme se ptali, jakou jednu myšlenku si lidi odnášejí. Odpovědi šly napříč celým dnem. Že darovat dělá víc radosti než utrácet. Že život se nemá odkládat na „až“. A že Lukáš Nádvorník alias @skejwin je, cituju, prostě borec. :) To je zásluha hostů, kteří s námi ten den sdíleli svůj čas a zkušenosti. Ještě jednou všem díky. Mám radost z toho, kolik lidí si odvezlo i dvě kapky oleje, příběh, kterým jsem konferenci uzavíral. Jeden mi do dotazníku napsal, že pořád přemýšlí, co jsou ty jeho. Jiný to shrnul líp, než bych to dokázal já: „Je třeba být správcem i uživatelem bohatství.“ Zase trefa. Přesně o to nám šlo: aby si lidi odvezli otázky, které si budou klást ještě dlouho. A ukousli jsme si u toho velké sousto, ale popasovali jsme se s ním. U jedné odpovědi na otázku, co máme příště udělat jinak, jsem se zastavil: „Rád bych pomohl něco vylepšit, ale spíše se mohu od Vás učit, jak má vypadat konference.“ Tyhle věty patří celému našemu týmu Cimpel & partneři. 🙏 Pokud jste tam nebyli, celý den jsme natočili. Záznam si můžete pořídit: cimpel.cz/cs/produkt/bohatst…
7
707
V únoru jsme zlato prodávali. Dnes bychom ho dokupovali. Pravidlo, které za tím stojí, se vejde do jedné věty a hodí se při každé příští horské dráze na trzích. Jednu jsme zažili v říjnu. Na grafu vypadá jako nudná nula, ale americké akcie mezitím zapsaly už 28. rekord letošního roku. Pak Meta oznámila, že do umělé inteligence pošle přes 135 miliard dolarů… a technologie spadly o 7 %. 🎢 Takový měsíc láká něco dělat. Odhadnout, kam to půjde, a přeskládat portfolio. S penězi našich klientů se místo toho držíme pravidla: každá část portfolia má svůj pevný podíl. Co ho přeroste, prodáme. Co pod něj spadne, dokoupíme. Zlato je dobrý příklad. V únoru svůj podíl přerostlo, tak jsme prodávali. Dnes je pod ním, tak bychom dokupovali. Že to dává smysl, ukazují čísla. Za deset let vyrostlo o 186 %, světové akcie o 177 %. Ještě v únoru mělo zlato náskok přes 100 bodů. Dnes vede už jen o pár. Kdo tehdy přeléval peníze do zlata, protože zrovna vedlo, přišel pozdě. S dluhopisy je to podobné. Spořicí účty, termínované vklady i dluhopisy dnes nesou nejvíc za 20 let. Kdo by dluhopisy přidával kvůli vysokému úroku, sází na posledního vítěze stejně jako ten, kdo v únoru honil zlato. My je máme v portfoliu kvůli stabilitě a vyšší úrok na tom nic nemění. Pravidla máme i na strašáky z titulků. Globální dluh podle MMF přesáhne 100 % světového HDP. Dan Majstorović má jedno jasné kritérium, kdy na něj začít reagovat. V říjnu splněné nebylo. Jaké to kritérium je, prozrazuje v listopadových Aktualitách z finančních trhů. Kdo chce jít víc do hloubky, v Investičních výhledech rozebíráme i dopis, ve kterém banka Edmond de Rothschild odpovídá svým klientům na otázku, jestli je AI bublina.
1
696
3,5 miliardy korun. Tolik chce finančák doměřit zhruba 120 českým holdingům. Má je vytipované a chystá kontroly. Žádné sci-fi, česká realita roku 2026. Holding sám o sobě nic špatného není. S klienty ho používáme běžně: kvůli rozložení rizik, mezigeneračnímu plánu nebo tomu, aby se do správy majetku mohly zapojit děti. Problém bývá u motivace. Typický scénář vypadá takhle. Majitel založí holding a prodá mu vlastní firmu. Holding na kupní cenu nemá, tak ji splácí. Z čeho? Z dividend, které mu firma posílá. Majitel si pak nebere dividendu s 15% srážkovou daní, ale „splátku půjčky“. Bez daně. Na papíře elegantní. Finančák v tom ale vidí zneužití práva a po těchhle strukturách teď jde jako husa po flusu. A když prokáže, že hlavním důvodem byla daňová úspora, sebere vám ji. I s penále a úroky. Holding klidně mějte dál. Jen počítejte s tím, že se na něj jednou podívá úředník. A připravte si pro něj odpověď. V praxi se tomu říká defense file. Srozumitelné vysvětlení, proč struktura vznikla. A že daňový efekt přišel spíš mimochodem, protože skutečný důvod byl úplně jinde. Daňová úspora smí být bonus. Jakmile se z ní stane hlavní motor, máte problém. Co myslíte, kolik z těch 130 holdingů má defense file připravený?
1
15
2,839
Vlna prodejů nemovitostí. Proč se investoři zbavují bytů? Poslední měsíce se u nás opakuje jeden telefonát. Volají investoři, kteří roky kupovali byty. Uměli to, byli v tom skvělí. A teď chtějí ven. Nedávno mi takhle volal pán, kterému ještě nebylo 50. S manželkou mají byty zhruba za 50 milionů. Na bytech mají úvěry kolem 12 milionů a nájmy spolknou splátky. Na papíře mají skoro 40 milionů vlastního majetku. Na účtu z něj nula. Živí ho zaměstnání. Když v něm skončí, jde rekonstruovat další byt. Sám tomu říkal, že chodí z práce do práce. Takhle to jede 8 let. Na pořádnou dovolenou nejezdí. Připomíná mi to kolečko pro křečka. Čím rychleji běžíte, tím rychleji se točí. Dokud nespadnete. Prodej pak na první pohled vypadá jako investiční rozhodnutí. Ve většině případů je za tím ale únava. Náš realitní specialista Lukáš Khaur to pozná z prvních vět. Kdo nemovitosti dělá rád, vypráví historky o nájemnících s úsměvem. Kdo je vyčerpaný, začne tím, co všechno bylo hrozné. A když jste unavení, na dobré rozhodnutí si čas uděláte těžko. Takže utíkáte dál. A zrychlujete. Jeden náš klient měl čtyři činžáky. Tři jsme podle plánu prodali a peníze šly do cenných papírů. Dnes má zainvestováno zhruba 60 milionů, žije z renty, cestuje a chodí na treky. Když o nich mluví, směje se očima. Renta mu vynáší víc, než kolik měl z domů. Čtvrtý dům si nechal. Stará se mu o něj Lukáš s týmem, stejně jako o další nemovitostí našich klientů. Nemovitosti do majetku rentiéra patří. Jen mají fungovat tak, že vám každý měsíc přijde nájem a o zbytek se starat nemusíte. Co jsme se při správě naučili, předáme v úterý 10. 11. od 17:00 na webináři Investiční nemovitosti bez iluzí. Odnesete si: • kolik nemovitostí vaše portfolio unese, aby ho doplnily a nepohltily • na co se dívat při nákupu a rekonstrukci, aby byt přinášel nájem, a ne havárie • co svěřit správě, abyste zůstali vlastníkem a nestali se otrokem • podle čeho poznat, že je čas byt prodat • jak byty připravit pro další generaci Webinář stojí 399 Kč, ptát se můžete živě a v ceně je i záznam. Registraci najdete ve vlákně. Kolik lidí ve vašem okolí chodí kvůli vlastním bytům z práce do práce?
20
5
1
176
108,891
Volají hasiči: hoří vám chata. Jeden investor po tom telefonátu strávil první půlhodinu vzpomínáním, kde ji vlastně má. Koupil ji „jen tak z cesty“. Jeli kolem, podívali se na ni a on řekl: „Jo, tak já to vezmu.“ Pak na ni zapomněl. Nakonec ji dohledal, spáleniště nechal odklidit a pozemek prodal sousedovi. Zní to jako historka k pivu. Jasně, že jsme se spolu nasmáli. Jenže na prvních schůzkách s klienty ji slýchám pořád. Jen bez hasičů. Lidi, kteří vybudovali firmu s účetní, controllingem a rozpočtem, mají soukromý majetek úplně halabala. Účty u několika bank a brokerů. Nemovitosti zčásti na sebe, zčásti na firmu. Půjčky známým. Podíly v projektech kamarádů. Každá z těch věcí dávala při vzniku smysl. Jako celek to ale často nemá v hlavě nikdo. Ani sám majitel. Dokud telefon zvedá on, nějak se to dohledá. Jednou ho ale zvedne někdo jiný. Ve firmě by to neprošlo. Účetní by se dávno zeptala, co je to za položku, a controller by chtěl vědět, kolik vydělává. Doma se takhle nikdo neptá. Proto existuje family office: aby rodinný majetek fungoval stejně spolehlivě jako firma, která ho vydělala, a přežil i předání dětem. Začínáme obvykle jedním listem papíru. Co kde je a kdo o tom ví. Kdyby ten telefon zítra zvedla vaše rodina, věděla by, co všechno máte a kde?
6
2
194
94,439
Jak vychovávat děti v blahobytu? Na našich rentiérských klubech doslova "million-dollar question". :) Vídám dva extrémy. První: děláme, že nic nemáme. Dovolená skromně, auto obyčejné, vybavení to nejlevnější. Hlavně aby děti nepoznaly, že jsou bohaté. Druhý: máme, tak ať si užijou. Na co si ukážou, to dostanou. Nemusí pro to nic dělat. Oba jsou špatně. Z druhého vyroste „čekač“ s nataženou rukou. U prvního si děti dřív nebo později položí otázku: Když majetek máte a nepoužíváte ho k lepšímu životu rodiny, proč jste ho vlastně budovali? A budou se ptát úplně správně. Tak sdílím, jak to děláme u nás. 1. Doma se pomáhá, protože jsme rodina Neplatím dětem za samozřejmosti. Nechci, aby se z rodiny stala ekonomická jednotka, kde dostaneš korunu za vynesený koš a zaplatíš korunu za vyprané prádlo. Každý přispívá tím, co zvládne. Pětiletý uklidí hračky. Desetiletý vyklidí myčku nebo vyvenčí psa. 2. Kapesné jako podíl na rodině Kapesné dostávají pravidelně, jako svůj podíl na tom, co rodina má a jak funguje. Dřív 100 Kč, dnes 300 Kč měsíčně. Žádné horentní sumy. Co s ním dělají a jak jim ho úročí Tatabanka, jsem psal minule. 3. Vyprávím, jsme to měli my Moje děti nezažily prázdnou ledničku. My ano. Když jsme postavili dům, padla na něj hypotéka a na ložnici nezbylo. První měsíce jsme spali na matraci na zemi. Žádné přednášky. V pubertě na ně stejně nikdo není zvědavý. Spíš poznámky v autě, mezi mnou a ženou: „Vzpomínáš, jak jsme začínali?“ Krátce a pořád dokola. Kdo vidí jen vrchol kopce, myslí si, že se tam jezdí lanovkou. Chci, aby děti věděly, že se šlapalo. A že ony budou šlapat taky. Že to funguje, poznám podle jedné věty: „Tatiii, tohle už jsem slyšel pětkrát.“ Pak vím, že si to pamatujou. Jinak z výchovy nedělám vědu. Děti se nejvíc učí tím, co vidí. Který extrém v úspěšných rodinách vídáte častěji vy?
21
9
2
456
100,962
Češi se zbláznili do nemovitostí. Bohatí investují jinak. S nemovitostmi zacházejí s nimi jako s malou firmou, kterou někdo musí řídit. Nemovitosti jim portfolio doplňují, ale nepohlcují. A starost o ně nenesou sami. Znám podnikatele, kteří prodali firmu, aby měli konečně čas. Za pár let měli nové povolání: správce vlastního realitního impéria. Lukáš Khaur to poznal na vlastní kůži. V roce 2012 koupil s otcem celý činžák, který jim předchozí majitelé popisovali jako stroj na peníze. První tři roky pak trávil každý víkend v montérkách s partou řemeslníků a řešil jednu havárii za druhou. Dnes se Lukáš stará o byty našich klientů. Shání nájemníky, řeší opravy, chodí na schůze SVJ. A posuzuje i to, jestli se daný byt ještě vyplatí držet, nebo je čas ho prodat. Na webináři „Investiční nemovitosti bez iluzí“ ukážeme, jak to s klienty děláme. Odnesete si: • kolik nemovitostí vaše portfolio unese, aby ho doplnily a nepohltily • na co se dívat při nákupu a rekonstrukci, aby byt přinášel nájem, a ne havárie • co svěřit správě, abyste zůstali vlastníkem a nestali se otrokem • podle čeho poznat, že je čas byt prodat • jak byty připravit pro další generaci Webinářů o tom, jak zbohatnout na bytech, je dost. Takže od nás nečekejte rady, který konkrétní byt koupit, ani sliby rychlého zbohatnutí na pronájmech. :) Za 399 Kč dostanete zkušenosti, za které Lukáš zaplatil třemi roky víkendů v montérkách. Těšíme se v úterý 10. 11. od 17:00, online. Ptát se můžete živě a v ceně je i záznam, takže se k němu můžete kdykoli vrátit. Registrace ve vláknu.
1
3
3,198
Volatilita není riziko. Vysvětlím to na lodi. Vlny s ní houpou nahoru a dolů. Někdy tak, že se vám zvedá žaludek. To je volatilita. Díra v trupu je riziko. Vlny vždycky přejdou. S dírou se potopíte. Pokud investujete na dlouhé roky, pokles o desítky procent zažijete. Jisto jistě. Dobrá zpráva je, že se na něj dá připravit předem. Skutečné nebezpečí v bouři je totiž vyskočit z lodi. Prodat ve chvíli, kdy je portfolio dole, a dočasný pokles tím proměnit v trvalou ztrátu. Proto s klienty nejdřív nastavujeme investiční horizont a hotovostní rezervu. Aby nikdy nemuseli prodávat ve špatnou chvíli. Kdo má dost času a volné peníze, může vlny dokonce využít: dokoupit levněji nebo portfolio rebalancovat. U široce rozložených indexových ETF díra v trupu prakticky nehrozí. Zůstávají jen vlny. A s těmi se dá žít, ať do lodi naložíte 5, nebo 500 milionů. Kolik lidí z vašeho okolí vyskočilo z lodi při posledním propadu?
3
718
„Nevíte, jestli táta náhodou neprodává firmu?“ Na tohle se mě nedávno zeptal syn jednoho našeho klienta. Jeho táta v tu dobu prodej řešil s právníky, s bankou i s námi. U stolu seděli všichni. Kromě těch, kterých se to týká nejvíc. A nebyl první. Taková je realita mnoha podnikatelských rodin. Jiný klient prodal firmu a jeho synové se to dozvěděli ve škole. Spolužák přinesl nový Forbes a na titulce byl jejich táta. Tátové to většinou nedělají ze zlé vůle. Chtějí děti ušetřit starostí a čekají na správnou chvíli. Jenže ta je jako Godot: dá se na ni čekat celý život. Při due diligence se prověří každá smlouva a každý závazek. Kolonka pro vztahy v rodině tam chybí. Přitom právě tam vznikají dluhy, které se po prodeji splácejí nejdéle. S rodinou detaily obchodu řešit vůbec nemusíte. Stačí říct, co se chystá a proč. Ten rozhovor zabere hodinu a pro důvěru v rodině udělá víc než jakákoli suma ve smlouvě.
5
2
1
180
59,209
Kolik svobody si koupíte za 400 milionů? Za 20 let s podnikatelskými rodinami jsem viděl obě krajní odpovědi. Úplnou. A skoro žádnou. Konkrétní částka nehraje roli, jde jen o to, jak s penězi naložili. Většina mých klientů celý život posílala všechno zpátky do firmy. Jezdili škodovkou, aby se nikoho nedotkli. Bydleli ve stejném baráku, co před 30 lety, když neměli ani korunu. Pak firmu prodali a na účtu se objevilo 400 milionů. Najednou se otevírají 3 cesty. První: změním všechno. Nový dům, sporťák, noví přátelé. Jako by vás moře vyplavilo na ostrově bohatých a vy jste se tam snažili zapadnout za každou cenu. Za pár let slyším, že by byl radši obyčejný důchodce s pár miliony. Staří kamarádi se odtáhli, noví mu nerozumí. Má peníze, ale nemá si je s kým užít. Druhá: budu dělat, že ty peníze neexistují. Vztahy přetrvají. Jenže peníze jsou uložený čas a energie. Mají vám je jednou vrátit. Svoboda, kterou nepoužijete, není svoboda. Třetí: ze správy majetku se stane nová práce. Zase pracovní doba, zase musíte být online. Utekli jste z jedné kanceláře a hned si vytvořili novou. Kdy tedy 400 milionů svobodu opravdu koupí? Když nejdřív víte, na čem vám záleží a o které lidi nechcete přijít. Všechno ostatní se od toho odvíjí. Hlídejte, jak o penězích mluvíte. Klidně leťte na Maledivy první třídou. Jen u večeře s kamarády, co byli v Chorvatsku, nemusíte líčit, kolik to stálo. Řekněte, že jste byli u moře, a zeptejte se, jak si to užili oni. Vtáhněte blízké do svého života. Nemyslím je zasypat penězi. Spíš uspořádat věci, na které dřív nebyl čas. Správu majetku předejte někomu, kdo to dělá dnes a denně. A hlavně si najděte lidi, kteří tímhle už prošli. Proto pořádáme Rentiérské kluby. Sedí tam podnikatelé, kteří si tím prošli a sdílí si zkušenosti. Co je po prodeji firmy těžší: nezměnit se, nebo si peníze dovolit užít?
1
8
1,449
Zkuste dát rodičům 200 tisíc na novou kuchyň. Schválně, jak rychle je odmítnou. Část důvodu je hrdost. Celý život se starali oni o vás. Vzít si peníze od vlastního dítěte znamená tu roli otočit. A to se spoustě lidí prostě příčí. Dar má ale ještě jednu vlastnost. Vytváří závazek. Kdo ho přijme, může mít pocit, že je teď dlužník. Že by měl být vděčný. Že se od něj něco čeká. A často se opravdu čeká. Proto lidi dary radši odmítají. Ten závazek přitom často vytváří ten, kdo dává. Známe to všichni: když dáte malému dítěti hračku, je jeho. Když ji rozbije, můžete ho učit, jak se o věci starat. Ale vyčítat mu, kolik vás stála? Co byste ho tím asi naučili? U dospělých a velkých peněz to platí stejně. Jen je to těžší. Jak tedy zařídit, aby dar zůstal darem? 1.Než dáte, zeptejte se. Co by jim pomohlo a co by nechtěli. „Dávám ti, tak musíš mít radost“ nefunguje. 2.Řekněte si upřímně, jestli darujete, nebo obchodujete. Pokud něco čekáte, řekněte to předem. 3.Když dáte, pusťte to z hlavy. Co s penězi udělají, je jejich věc. 4.Poděkujte, že dar přijali. Zní to zvláštně, ale udělali vám tím přece radost. Stejný mechanismus vás čeká, až budete předávat majetek dětem. V rodinách, se kterými pracujeme, děti peníze od rodičů často nechtějí. Bojí se, že jim vezmou vlastní cestu. A tam už jde o mnohem víc než o novou kuchyň. S Pavlem Tomkem jsme to v podcastu ADOLu probírali do hloubky. A k tomu další otázky kolem majetku a rodiny: proč dědit 100 milionů v 75 letech není výhra, proč je spoluvlastnictví mezi sourozenci zaděláním na spor a co se stane s vaší firmou, když zítra nebudete. Odkaz na rozhovor je ve vláknu. Co je podle vás těžší: peníze dát, nebo je přijmout?
3
19
11,810