⁉️ Splnil by Jaroslav Hašek dotační podmínky ministra Klempíře? Zdá se, že ne. ⚠️Ministr kultury Oto Klempíř totiž pokračuje v politizaci kultury. Nové dotační podmínky zakazují ve výstupech podpořených projektů mimo jiné hanobit skupinu osob pro její politické přesvědčení. ❓Kdo bude posuzovat, kde končí satira a začíná „hanobení“? A prošel by takovým sítem Švejk? 👉 Kultura musí mít prostor provokovat, zpodobňovat mocné a nastavovat společnosti zrcadlo. Bez obav, že za to bude muset vracet dotaci. ‼️Pane ministře, tyto podmínky z dotačních programů odstraňte. Politické názory nesmějí být měřítkem pro podporu umění.

Řiká se tomu "ukrást protest". Statisíce studentů normálně v klidu protestují za lepší vzdělávání, a pár tisic, možná stovek kokotů to politicky cíleně a s přípravou využije k vytržnostem, rabování a žhářstvi. Téma školy zmizelo, zůstala představa útočicich dětí emigrantů (sběře, píší tu praví konzervativci), které zneužily Evropu. A tak si tu žijeme...

President @EmmanuelMacron can you post this in Arabic so citizens of France can understand?

Perfect Monday in Paris: 08:00 - Wake up to sirens outside 09:00 - Check the news. Another “mostly peaceful” protest planned for today 10:00 - Arrive at work, half the office is on strike 12:00 - Begin 4 hour lunch 16:00 - Discuss dangers of far-right politics with an African waiter who doesn't speak French 17:00 - Walk home, observe five Black teenagers borrowing clothes from the Louis Vuitton store 19:00 - Watch President Macron speech explaining that “moments like this test our commitment to democracy” 21:00 - Write an angry Twitter post that American accounts are spreading propaganda about France 22:30 - Fall asleep to the sound of police helicopters surrounding your neighborhood Paris remains the most beautiful city in the world

Jinak se mi líbí, jak média jedou další kolo "Fiery But Mostly Peaceful".

Thierry Guibert, CEO of Lacoste owner Maus has a message following sickening destruction and looting witnessed today across France. grok translation: On this 17 October, faced with the images of violence and destruction striking our country, I refuse to remain silent. When our Lacoste and Aigle stores are looted, like so many other businesses across France, it is not only shop windows that are being smashed. It is jobs, years of work, know-how, and the commitment of thousands of women and men that are being put at risk. When our police officers, gendarmes and CRS are targeted while they are ensuring our safety, another line is crossed. As a business leader, I cannot accept seeing what we are collectively building being destroyed in this way. And I know this concern is shared by many entrepreneurs and shopkeepers throughout France. It is time for our collective voice to be heard. I call on the State to mobilise without delay all the legal means at its disposal to put an end to this violence, and to protect our fellow citizens, our law enforcement forces, our employees and our businesses. We cannot allow violence to destroy what generations have put so much energy into building. Protect those who protect us. Defend those who work. Preserve what makes our country strong. Thierry Guibert
CEO of Lacoste

The battle of narratives is going strong. Our countries are a recurring target. It is time to act to tell the stories that make us strong. Let’s live our own story! Protect what matters - our democracy.

To, co se v těchto týdnech děje ve Francii, mimochodem činí vítězství Marine Le Pen takřka jistým. Což pro nás mj. znamená další významné oslabení Ukrajiny.

Je suis Kalhousová. Irena Kalhousová dlouhodobě citlivě mluví jak o šrámech na soudržnosti izraelské společnosti, tak o utrpení v Gaze. Dehumanizující lynč, kterému je vystavena na sociálních sítích, ji jistě potenciálně ohrožuje i fyzicky. Držím této statečné ženě palce.

🔴😳 La mairie de Limoges est en train de s’effondrer. Quelle tristesse infinie. J’espère que ce 17 octobre marquera un tournant et sera le début de la révolte face aux crapules d’extrême-gauche et aux criminels qui saccagent notre pays. #17Octobre

„Problém je bohužel v tom, že mnoho lidí nevědělo o tom, že je druhé kolo voleb. Tím, že nedostávají hlasovací lístky do schránky, si asi neuvědomili, že se mají vrátit,“ říká v rozhovoru neúspěšná pirátská kandidátka Adéla Šípová. irozhl.as/DIv

Tomáš Chorý je nemocný člověk.

This is an amazing graph. h/t @noahpinion mail.google.com/mail/u/0/?ui…

Historie francouzského úpadku. "Po válce byla Francie jako dobře promazaný stroj. Říkali jsme tomu „Trente Glorieuses“ – třicet slavných let. Postavili jsme Concorde, během zhruba patnácti let jsme vybudovali síť jaderných reaktorů a zajistili si tak jednu z nejčistších a nejlevnějších forem elektřiny na světě. Vyvinuli jsme raketu Ariane a vynesli Evropu do vesmíru. Postavili jsme TGV, nejrychlejší vlak na světě. Vynalezli jsme Minitel – online síť, která fungovala v milionech domácností ještě předtím, než většina z vás vůbec slyšela o internetu. Nebyli jsme muzeum. Byli jsme stavitelé. Pak přišel rok 1981 a s ním François Mitterrand. Představte si ho jako našeho Bernieho Sanderse – s tím rozdílem, že on skutečně vyhrál. Vládl společně s komunistickými ministry. V roce 1982 znárodnili desítky bank a největší průmyslové skupiny v zemi: Paribas, Suez, Saint-Gobain, Thomson, Pechiney a Rhône-Poulenc. Snížili věk odchodu do důchodu na 60 let. Zkrátili pracovní týden na 39 hodin a přidali pátý týden placené dovolené. Zavedli daň z bohatství. A masivně nabírali nové zaměstnance do veřejného sektoru. Realita na sebe nenechala dlouho čekat – už za necelé dva roky přišel tvrdý náraz. Kapitál začal prchat, inflace se vymkla kontrole a frank byl třikrát devalvován. V březnu 1983 musel Mitterrand prudce šlápnout na brzdu a zavést úsporná opatření, jen aby Francie mohla zůstat součástí evropského měnového systému. Háček je však v tom, že brzdy nic nevrátily zpět. Pouze zpomalily další posun tím špatným směrem. Když se k moci vrátila takzvaná pravice v čele s Jacquesem Chiracem, nezměnilo se vůbec nic. Za prezidentství Jacquese Chiraca zavedla Francie pětatřicetihodinový pracovní týden. Ať už vládla levice nebo pravice, každá vláda přidala další program, další pravidlo, další daň – a nikdo nikdy nic nezrušil. Politická elita se zároveň dopustila něčeho ještě zhoubnějšího než jen špatné hospodářské politiky: proměnila mládež v politický nástroj. Místo aby mladé lidi – včetně milionů dětí přistěhovalců – učila lásce k zemi, v níž žijí, předkládala jim příběh o vině a křivdách. Francie v něm vystupuje jako utlačovatel, jako něco, k čemu je třeba chovat zášť. Nelze integrovat lidi do země, o které jste je přesvědčili, že jí mají opovrhovat. Dnes sklízíme plody tohoto narativu – ve školách, na předměstích i v ulicích našich měst. Následovalo čtyřicet let pozvolného úpadku, který trvá až do éry Emmanuela Macrona. A nyní číslo, které by vám nemělo dát spát. V roce 1995 činil HDP na obyvatele ve Francii přibližně 27 000 dolarů, v Americe asi 29 000 dolarů. Byli jsme na tom prakticky stejně. Dnes je to ve Francii zhruba 49 000 dolarů, zatímco v Americe přibližně 90 000 dolarů. V přepočtu na hlavu jste tedy nyní téměř dvakrát bohatší než my. Co se změnilo? Ne snad naše nadání, naši inženýři či naše matematické školy. Jediné, co se změnilo, je to, že jsme vsadili všechno na jednu kartu: na socialismus. 35hodinový pracovní týden, nekonečné regulace, daně, které vyhánějí každého, kdo něco buduje; přesvědčení, že stát by měl dělat všechno a jednotlivec by si měl o všechno říkat o povolení. Existuje výrok, který lidé rádi připisují Einsteinovi: šílenství je dělat stále dokola totéž a očekávat jiné výsledky. My jsme to zkoušeli. Čtyřicet let jsme to zkoušeli. Každá vláda slibovala, že ještě jeden program, ještě jedna daň, ještě jedna regulace konečně všechno napraví. Právě jste viděli, kam nás to dovedlo."