Mimochodem, tenhle fenomén je hlubší než si většina asi myslí. 1) Po roce 1990/1 se obrana (v jejím tradičním smyslu) stala napříč Evropou (čest výjimkám) politickým netématem, takže se během pár let nejen vyčerpala ochota obranu platit, ale postupně se i vyprázdnily personální rezervy stran pro tuto oblast. Ministry obrany se tak zejména po roce 2000 stávali stále častěji lidé, kteří… kteří v dané funkci působili trochu jako herci z absurdního divadla (nemluvím jen o Česku). Ve výsledku chyběly buď peníze, nebo kompetence a čím dál častěji oboje. Vrcholem strategického úsudku ještě před 5–10 lety bylo předpokládat, že tu Američané pro nás vždy budou a my se zas tak moc snažit nemusíme. Kdo mluvil o přípravě na případnou válku, byl považován za blázna uvažujícího v duchu 19. století. 2) Akademie tenhle problém na politické úrovni rozhodně nevylepšila, naopak jej dále prohloubila. Tradiční témata vojenského soupeření, konvenčního odstrašení, vojenské efektivity atp. z evropských univerzit postupně mizela jako témata zastaralá. Tenhle nezájem o tradiční obranná témata byl do očí bijící i v klíčových evropských časopisech IR/Pol Sci (namísto toho došlo k explozi zájmu o postmoderní přístupy k "bezpečnostním studiím"). To jen dále zrychlovalo úpadek akademické kompetence v oblasti obranných/vojenských záležitostí. Mimochodem, z osobní zkušenosti si dovolím tvrdit, že rok 2022 byl částečným přelomem – zda jde o změnu trvalou či dočasnou, si ale neodvažuji tvrdit. V souhrnu nám v Evropě chyběla kritická masa lidí, kteří by se věnovali obranné politice (jak prakticky, tak akademicky). Ne že by takoví lidé vůbec neexistovali, ale jednak jich bylo málo, jednak šlo často o aktivní vojáky či úředníky - tzn. lidi s velmi omezeným argumentačním prostorem. Mimochodem, tenhle problém není problémem jen národním, ale pochopitelně přerostl i do struktur EU (jak těch volených, tak těch nevolených). Peníze na obranu lze v případě krize sehnat relativně snadno. Kompetentní politické a akademické odborníky na danou oblast ale přes noc nevygenerujeme. Nejde totiž jen o formální vzdělání nebo dosažení určitého postavení v hierarchii politické strany (což je obvykle samo o sobě během na mnoho let), jde i o dlouhodobější zkušenost, pokud možno takovou, která nebude omezena jen na čistě politickou nebo naopak akademickou rovinu.