Pravda nikdy nespočívá uprostřed. Pod tlakem nevyvratitelných důkazů se posouvá ve prospěch jednoho či druhého úhlu pohledu.
Jihomoravský kraj
Joined March 2021
- Tweets14.7K
- Following320
- Followers380
- Likes45.6K
Pinned Tweet
☝️Právní stát :
♦️ Je založen na ústavnosti a ústavních právech občanů.
♦️ Občanská společnost je rovným partnerem státu.
♦️ Je oddělena moc zákonodárná, výkonná a soudní.
♦️ Moc soudní a výkonná je vázána zákonem (nejedná v rozporu se zákonem), moc zákonodárná je vázána ústavou.
Za mě podstatně lepší řešení, než platba komplet z rozpočtu.
Určitě dejme lepším lidem možnost zaplatit si jejich televizi.
Ministerstvo financí podle premiéra Andreje Babiše pracuje na návrhu zákona, který počítá s tím, že Česká televize a Český rozhlas nebudou financovány přímo ze státního rozpočtu. Uvedl to v televizi Nova. Dodal, že spolu s koaličními partnery neplánuje omezovat diskuzi ve sněmovně v rámci dalšího projednávání návrhu, který počítá se zrušením televizních a rozhlasových poplatků.
Více v článku na webu ČT24 >> czch.tv/lPjXo3
Pokud někdo tvrdí, že lze veřejnoprávní média politicky ovládat skrze financování, je potřeba si uvědomit, že to platí na obě strany, tedy nejen pro krácení, ale také pro navyšování jejich rozpočtu.
Bylo rozšíření množiny poplatníků v roce 2025 pokusem vlády média ovlivnit❓
Ještě před měsícem by rozumným návrhem bylo přejít na dobrovolné poplatky nebo standardní předplatné. Dokonce i návrh odstraňující alespoň koncesionářské poplatky, byť při zachování všech ostatních systémových vad VPM, byl pořád relativně rozumný.
Ale teď, poté, co veřejnoprávní mediální masáž tak strašně vybičovala emoce tolika lidí kvůli pouhé změně financování, je evidentní, že VPM nejsou jen pomalu odcházejícím reliktem minulosti, ale že jsou mocenskou pákou malé skupiny egomaniaků představující reálnou hrozbu pro naši budoucnost.
Teď už je jediným rozumným návrhem veřejnoprávní média úplně zrušit. Nesmí dál existovat jako stát ve státě, jako nedotknutelná mafie neprůhledně si rozdělující nakradené miliardy, manipulující naivní lidi k tomu, aby jim to připadalo normální, a bez demokratického mandátu ovlivňující fungování státu metodami, které jsou prakticky nerozeznatelné od vydírání.
Jiří Svoboda Randula retweeted
Situace po návratu hlavy státu do Varšavy je patová. Prezident vstoupil do budovy a protlačil dovnitř zástupce konzervativního vedení (místopředsedu Sochańského a předsedu Święczkovského), vydal prohlášení pro média a dal najevo, že kroky vládní koalice a policie považuje za nezákonné. Následně oznámil svolání mimořádných bezpečnostních a politických konzultací a vyzval vládní síly, aby budovu Ústavního tribunálu okamžitě opustily. Tím to prozatím navenek "skončilo", zbytek se odehrává mimo dosah kamer.
Prezidentská strana se snaží apelovat na koaliční partnery Tuska, na Polskou lidovou stranu – PSL a Polsko 2050, aby Tuska opustili. Nawrocki chce politickou dohodu o novém způsobu volby Ústavního tribunálu. Donald Tusk trvá na tom, že vládní zásah u Ústavního tribunálu je součástí „těžkého, ale nezbytného procesu obnovy právního státu“ a odmítá ustoupit.
Dlužno říct, že v tomto mají máslo na hlavě obě strany, protože v Polsku se dlouhdobě vládně stylem "a teraz kurwa my".
Tuskovo ministerstvo spravedlnosti chce dostat dosavadního předsedu Bogdana Święczkovského US před soud. Ministr Waldemar Żurek již podal formální žádost o zbavení imunity.
Přímý dialog Tusk–Nawrocki NEPROBÍHÁ: Vztah mezi premiérem a prezidentem je na bodu mrazu; komunikují spolu víceméně jen přes média, sociální sítě nebo formální výzvy. Jednání probíhají uvnitř bloků. Opozice se schází s prezidentem v Prezidentském paláci, aby koordinovala další právní a shromažďovací kroky (včetně protestů před tribunálem).
Vládní koalice řeší interní právní postup – ministerstvo spravedlnosti úzce spolupracuje s novou „vládní většíno“ soudců (vč. Anny Korwin-Piotrowské) na technickém a bezpečnostním zajištění chodů Ústavního tribunálu.
Co dál?
Záměrně jsem v jednom z předchozích postů připomínala převzetí polské veřejnoprávní televize (najdete níže na zdi), abyste viděli, že jak tyhle věci v Polsku probíhají, u nás (zatím) nemyslitelné, ale co není může být
Tzn, i tady jistě existuje nějaký plán dalších kroků. Otázka zní, nakolik udělal Tuskovcům čáru přes rozpočet návrat prezidenta. Není totiž pochyb o tom, že akce byla naplánovana záměrně ve chvíli, kdy měl být prezident co nejdál od Polska. Dokonce jsem zachytila nějaké spekulace, že se počítalo s tím, že jeho letadlo nebude mít na okamžitý návrat dost paliva a tím se zdrží.
Tím, že se ale okamžitě vrátil, narušil plánovaný scénář rychlého, tichého a právně "ošetřeného" převzetí Ústavního tribunálu. Původní kalkul vládního tábora a ministra spravedlnosti pravděpodobně počítal s tím, že vládní křídlo pod vedením soudkyně Anny Korwin-Piotrowské a za asistence policie bude mít celý víkend na to, aby se v budově usadilo, přebralo administrativu, zabezpečilo spisy a fakticky převzalo řízení. Po návratu by prezident čelil novému statusu quo, který by se měnil jen velmi těžko.
Tím, že se Nawrocki osobně objevil na místě, využil svou ústavní nedotknutelnost a autoritu hlavy státu, aby se protlačil přes dveře přímo do budovy, vytvořil nejsilnější možný obraz pro média: Prezident republiku fyzicky brání ústavní orgán před policejním a exekutivním zásahem. Pro Tuskův tábor je extrémně těžké PRově obhájit, že policie a soudci přetlačují ve dveřích úřadující hlavu státu, Stoupenci prezidenta jsou na nohou. Nawrocki přebírá politickou iniciativu.
Bude to ale stačit?
Vládě se nepodařilo tribunál zcela „vyčistit“ a převzít nad ním plnou kontrolu. Výsledkem nočního dramatu je, že v budově i v právním prostoru teď existují dvě paralelní struktury, které se navzájem neuznávají.
Obrázek je ilustrační.
Jiří Svoboda Randula retweeted
Proboha, už dost! Vzdáváme se. Po studentech jdou do stávky zaměstnanci a externisti ČRo. Opravdu. Přesvědčili jste nás. Tady máte naše peníze. 🙌
idnes.cz/zpravy/domaci/stavk…
Jiří Svoboda Randula retweeted
Tento týden jsme si připomněli 108 let od vzniku samostatného Československa. Ale co vlastně znamená samostatnost? A jsme dnes skutečně tak suverénní, jak bychom měli být?
Naše státnost samozřejmě nezačala 28. října 1918. Její kořeny sahají více než tisíc let do minulosti. Vznik Československa ale představoval okamžik, kdy jsme po staletích soužití v habsburské monarchii, která pro nás byla v řadě ohledů přínosem, získali vlastní samostatný stát.
Získali jsme možnost rozhodovat sami o sobě. O svých zákonech, hospodářství, zahraniční politice i budoucnosti naší země.
A právě v tom spočívá podstata státní suverenity.
Suverénní stát je takový, ve kterém o zásadních otázkách rozhodují jeho vlastní občané prostřednictvím svých demokraticky zvolených zástupců. Ti za svá rozhodnutí nesou odpovědnost. A pokud rozhodují špatně, mohou je občané ve volbách vyměnit.
Jenže co se stane, když se rozhodování postupně přesouvá mimo náš stát?
Když stále více pravidel, která ovlivňují život českých občanů, vzniká v Bruselu? Když se další a další pravomoci přesouvají z národních parlamentů na evropské instituce? A když se současně objevují snahy omezovat právo veta členských států?
Právě před tím dlouhodobě varuji.
Představa, že evropská integrace musí nevyhnutelně směřovat k vytvoření jakéhosi evropského superstátu, je mi naprosto cizí.
Nevidím důvod, proč by o zásadních otázkách české energetiky, hospodářství, migrace nebo dalších oblastech našeho života mělo být rozhodováno bez možnosti České republiky takové rozhodnutí bez nutných komprimisů ovlivnit či v nejdůležitějších případech odmítnout.
Jsme svébytný národ s vlastní historií, kulturou, právním řádem a hospodářskými zájmy. A ty nemusí být vždy totožné se zájmy Německa, Francie nebo jiných evropských států.
Na tom není nic špatného. Je to přirozené.
Odmítání dalšího odevzdávání pravomocí ale rozhodně neznamená odmítání evropské spolupráce. Právě naopak.
Jsem přesvědčen, že spolupráce evropských států je nezbytná. Ostatně naše vlastní historie nám ukázala, jak tragické důsledky může mít, když evropské země nedokážou spolupracovat, když mezi nimi převládnou mocenské ambice a když menší státy zůstanou osamocené.
Evropa má společné kulturní a civilizační kořeny. Stojí na antické filozofii, římském právu a křesťanské tradici. Právě tyto základy nás po staletí spojují.
Máme proto mnoho důvodů spolupracovat. V hospodářství, obchodu, bezpečnosti, vědě i při ochraně našich společných zájmů.
Ale spolupráce přece nevyžaduje, abychom se vzdávali vlastní státnosti.
Naopak. Skutečně fungující evropská spolupráce musí podle mého přesvědčení vycházet ze vzájemného respektu mezi suverénními státy.
Není přece nutné mít ve všech evropských zemích stejná pravidla pro každou oblast života. Není nutné všechno sjednocovat, centralizovat a řídit z jednoho místa.
To, co dobře funguje v jedné zemi, nemusí být vhodné pro jinou.
A především bychom měli mít na paměti, že pravomoci, které jednou odevzdáme, se získávají zpět velmi obtížně.
Proto považuji za důležité chránit také naši hospodářskou suverenitu. I proto jsme v Senátu před čssem předložili návrh na zakotvení české koruny přímo do Ústavy.
Vlastní měna totiž není jen otázkou tradice nebo symboliky. Je také důležitým nástrojem samostatné hospodářské politiky.
Stejně tak prosazuji ústavní ochranu hotovosti a práva žít offline. Protože svoboda občana a suverenita státu spolu úzce souvisejí. Stát, který si chce zachovat vlastní samostatnost, musí také respektovat svobodu lidí, kteří v něm žijí.
A právě tady se dostávám zpět k výročí 28. října.
Samostatnost není jen vlajka na budově, státní hymna a slavnostní projevy jednou do roka.
Samostatnost je především odpovědnost.
Odpovědnost za naši zemi. Za její bezpečnost, prosperitu, kulturu a budoucnost. Odpovědnost za to, abychom ji dalším generacím předali jako sebevědomý a svébytný stát.
Nesmíme připustit, aby se z české státnosti postupně stala pouhá formalita. Abychom sice měli vlastní vlajku, prezidenta, vládu a Parlament, ale o stále větším množství zásadních věcí se rozhodovalo někde jinde.
Nechci izolované Česko. Chci suverénní Česko, které je rovnocenným a respektovaným partnerem ostatních evropských zemí.
Česko, které dokáže spolupracovat, ale také hájit vlastní zájmy. Které se nebojí říci ne. Které si váží své historie a nesnaží se vlastní národní identitu rozpustit v nějaké nadnárodní konstrukci.
Naši předkové nám zanechali stát s více než tisíciletou tradicí, jehož moderní samostatnost byla obnovena v roce 1918. Je na nás, abychom tento odkaz nejen připomínali, ale především chránili.
Česká suverenita není přežitek. Je to hodnota, kterou máme povinnost zachovat i pro naše děti a vnuky.
A na to bychom měli myslet nejen 28. října. 🇨🇿
Jiří Svoboda Randula retweeted
✍🏻 Podepisujeme slova bývalého prezidenta republiky Václava Klause.
🐏 Svobodní už od svého vzniku v roce 2009, kdy byla podepsána Lisabonská smlouva, upozorňují na rostoucí pravomoce nevolené Evropské komise ve všech oblastech života obyčejných lidí.
👉🏻 Podepište i vy otevřený dopis Uršule von der Leyenové, který najdete přes odkaz v komentářích!
Jak bude vypadat konec (samovolný rozklad) EU?
🇪🇺➡️👣
Asi nějak takto. Možná, že už vlastně začal.
Využijme okno příležitosti.
👇
echo24.cz/a/H2tV4/svet-zprav…
🤔Pořád čekám, kdy koaliční politici přijdou na to, že koncesionářské poplatky mohou být třeba 7,50,- za obě média dohromady.
Jsem si jistý, že by to uspokojilo i ty voliče, kteří si přáli jejich zrušení.
Veškerá níže uvedená periodika dlouhodobě cenzuruji, neb je nekupuji a tudíž jim nijak finančně nepřispívám. A jsem si jistý, že je stejným způsobem cenzuruje většina občanů. Taková křivda, taková nespravedlnost, takové strašlivé bezpráví.
👇
Jsme proti politice cenzury!
Společné prohlášení literárních časopisů A2, Host, iLiteratura, Plav, Revolver Revue, Revue Prostor, Souvislosti a Tvar k novým dotačním podmínkám Ministerstva kultury.
Prosíme o sdílení.
🔗 advojka.cz/a2-article/2026-2…
✍️👍
Nějak se tu množí výčitky, proč neprotestujeme proti dotacím Agrofertu tak, jako proti dotacím ČT, divadlům, kulturním časopisům etc...
Za sebe bych vám chtěl vzkázat, že stran rušení dotací Agrofertu máte mou plnou podporu. Jen bych vám chtěl připomenout, že lví podíl na dotacích Agrofertu mají evropské projekty ze Společné zemědělské politiky, dále pak operační programy Inovace a Životní prostředí. Budete-li je chtít rušit, bez vystoupení z EU se neobejdete. Já s tím tedy problém nemám, ale nejsem si jistý, jak jste na tom vy.
Jiří Svoboda Randula retweeted
Konečně potvrzeno to, o čem několik týdnů píšu. Opravdu došlo ke skandálními zneužití @ArmadaCR. Pohádce o cvičení nemůže věřit nikdo, vlastně asi kromě dvou novinářů Seznam zpráv, kteří vyrazili do boje za @karel_rehka. Fakt by kvůli cvičení psal vojáci takovýto oficiální dopis velení? Tohle je prostě skandál obřích rozměrů.
Mně z toho vychází, že pokud by vstupenka stála v průměru okolo 1700,- Kč (což by s ohledem na ceny ostatních divadel významu Národního divadla asi odpovídalo a nijak nevybočovalo), potom by se ND obešlo zcela bez dotací.
👇
Jiří Svoboda Randula retweeted
Manželku jste si vzali před 22 lety, kdy byla krásná, chytrá a sdíleli jste spolu společné hodnoty.
Od té doby strašlivě ztloustla, začala kouřit, odmítá sex, vyžaduje, ať děti chodí na demonstrace a mávají na nich politickými transparenty, z ledničky vyhazuje maso s odkazem na to, že je to týrání zvířat, bere antidepresiva, chlastá, z okna obýváku vyvěsila palestinskou vlajku a před měsícem vám začala vyhrožovat falešným obviněním ze znásilnění pokud se rozhodnete ji opustit.
Tehdy si ze zoufalství založíte Tinder, i když víte, že vám to Piráti zkritizují a Senát vám to stejně shodí ze stolu.
Jiří Svoboda Randula retweeted
O jakém druhém nejstarším "veřejnoprávním" rozhlase na světě to mluvíte?
Radiojournal u nás začínal v roce 1923 jako čistě SOUKROMÁ FIRMA. Později jej většinově odkoupil stát (byl tedy poloSTÁTNÍ podobně jako dnes ČEZ). V roce 1948 byl definitivně zestátněn.
Jiří Svoboda Randula retweeted
„… Rozhodování v Evropě si přivlastnila skupina vyvolených, nikoli přímo volených evropských elit, která se – i při evidentním nárůstu potíží všeho druhu a při stále rychlejším zaostávání Evropy za světem – dokonale imunizuje od své viny na vzniku všech těchto problémů. Tváří se, jako kdyby byl vinen někdo jiný, ale v Evropě nikdo jiný nevládne. Když se někdo, kdo by to dělal jinak, na krátký čas o něco takového pokusí, jsou použity všechny způsoby, jak ho této možnosti zbavit. Letošní osud Viktora Orbána je toho důkazem.
Od loňského 28. října se navíc prosazuje jedna mimořádně nebezpečná změna, a tou je militarizace veřejného mínění a veřejného diskursu a lehkomyslné zahrávání si se slovem válka. V televizi od rána do noci vidíme startující vojenská letadla a helikoptéry, střílející děla, letící drony, výbuchy, trosky domů. A spousty mrtvých. Probíhá intenzivní příprava na válku řinčením a šermováním slovy. Naši veřejnost to přesto nechává v klidu, jako by se jí to netýkalo, což je nezodpovědná krátkozrakost.
Ti z nás, kteří nepřehlížejí zkušenost z historie, přirovnávají dnešek k roku 1914, kdy – zdánlivě náhodnou či okrajovou událostí kdesi na Balkáně – vypukla první světová válka. Z literatury dobře známe idylickou, možnost skutečné války netušící atmosféru tehdejší doby (Stefan Zweig, bratři Mannové, Remarque, Brecht, Romain Rolland a další), z fotografií známe optimistické tváře vojáků rukujících na frontu s iluzí, že se za několik týdnů vrátí domů. Zdálo se, že jde jen o neškodné hry generálních štábů a politiků. Světovou katastrofu téměř nikdo neočekával. Kolega Jakl v dubnu loňského roku pěkně napsal „i tehdy si nikdo reálně neuměl představit hnus a utrpení opravdové války s masakry milionů mladých mužů, i tehdy se mělo za to, že armády slouží k zastrašení a reprezentaci, a ne ke vzájemnému masakrování“.
Teď je to velmi podobné, a to i přesto, že se vedle války na Ukrajině rozhořela válka na Blízkém východě. Téměř od nikoho neslyšíme slovo mír. Toto slovo se stalo slovem opovrhovaným. Představitelé mnoha evropských zemí si o to více zahrávají se slovem válka. Naštěstí v poslední době mluví trochu jinak náš premiér.
Doporučuji všem pozorně si přečíst vystoupení bývalé tiskové mluvčí prezidenta Zelenského Julie Mendelové na jedné z akcí Evropského parlamentu 16. září letošního roku. Výslovně řekla: „mír je jediné východisko z krize, do které se všichni propadáme. Ztrácíme zemi, ztrácíme národ. Není žádný lepší okamžik pro mír než právě teď. … Kdo chce skutečně bojovat proti Rusku, ať jde na frontu“. Její prohlášení bylo adresováno všem silácky mluvícím evropským politikům. U nás jsme však tomu nevěnovali téměř žádnou pozornost.
V obou konfliktech, tedy na Ukrajině i na Blízkém východě, se sází na totální výhru jedné strany a totální prohru strany druhé. Budu citovat dalšího z kolegů, Ivo Strejčka, který vyzývá: „Navrátit do našeho jazyka i mysli skutečnou váhu důsledků slova „válka“ není projevem slabosti, ale krokem k udržení zdravého rozumu, neboť slovo válka není obyčejné slovo. Má svůj děsivý obsah.“
Je samozřejmě možné, že to, co vyvolávači války říkají, nemyslí úplně vážně, že je to jen jejich pokus přehlušit obrovské problémy, které se jim nedaří zvládat ve svých zemích, ale to si v roce 1914 mysleli téměř všichni také.
Nemáme mnoho času. I u nás doma je třeba dospět k nalezení elementární svornosti v této věci. Narůstající hrozbu si musí naši politici uvědomit s plnou vážností. Je třeba začít jednat. První světová válka nám sice dala Československo, jehož je Česká republika pokračovatelkou, ale přinesla i něco jiného. Připravila půdu pro komunismus i nacismus. Jsme dědici zbytečné a svět měnící první světové války více, než se po dlouhých 108 letech zdá. I ta druhá světová válka byla vlastně jen projevem snahy doříci to, co tou první dořečeno nebylo. Teď by to v žádném případě nebylo o nic lepší. Spíše naopak. Zbraně jsou daleko ničivější…”
V den nezávislosti naší země již tradičně promlouvá na náměstí Republiky Václav Klaus. ✌️🇨🇿 Jeho slova si zaslouží vaši pozornost, stejně jako otevřený dopis kritizující předsedkyni Evropské komuse po jejich projevu disband.eu , který můžete podepsat ✍️
💬 „Václav Klaus: 28. říjen ve stínu zářijového projevu paní Leyenové
Dámy a pánové, vážení a milí přátelé,
dovolte, abych Vás v den našeho nejvýznamnějšího státního svátku co nejsrdečněji pozdravil a poděkoval Vám za Vaši přítomnost na tomto, pro některé z nás už tradičním setkání.
Před budovou, kde byla v roce 1918 vyhlášena naše republika, se od doby covidu scházíme pravidelně. Letos už po sedmé. V prvním roce nás zde bylo jen několik. Tehdy jsme se ani neodvažovali rozesílat pozvánky. Za nepovolené shromažďování a za řečnění bez roušky jsem musel zaplatit pokutu. Mnozí už zapomínáme, co všechno bylo při covidu zakázáno. Přitom je to jen pár let. Tehdy byl mezi naší malou skupinkou i jeden významný, velmi autentický Čech, Milan Knížák. Dnes už ho mezi námi bohužel nemáme. Patřil by sem.
Při opakujících se projevech máme sklon říkat, že je to letos jiné, ale často je to jen laciný řečnický obrat. Nemyslíme to úplně vážně. Já to však tentokráte vážně myslím. Letošní 28. říjen považuji za jiný. Proti našemu loňskému setkání politická scéna se u nás výrazně proměnila, ale změnu daleko podstatnější vidím v našem okolí, tedy v Evropě a ve světě.
My, kteří jsme sem dnes přišli, jsme přesvědčeni, že se naše politická scéna změnila k lepšímu. Jsme však smutní, že se nezměnila dostatečně. Loni jsem zde řekl, že se poražení ve volbách – ve spolupráci s mocnými médii – snaží „budování nové vlády co nejvíce komplikovat“. To platí i dnes. Dnes se snaží komplikovat „fungování“ vlády.
Poražení ve volbách dodnes svoji prohru nepřijali a dnes a denně vytvářejí další a další střety, což fungování vlády poškozuje. Právě proběhlý spor, zdánlivě jen o financování veřejnoprávních médií, vlastně naše druhá televizní krize, je toho jasným příkladem. I v té první jsme prohráli a důsledky toho neseme dodnes. Letošní komunální a senátní volby politickou situaci u nás nezměnily, ale potvrdily smutný fakt – faktickou neexistenci skutečných politických stran.
Před několika týdny mi jeden můj dlouholetý přítel přál k svátku slovy „všechno nejlepší Vám i naší chřadnoucí státnosti“. Ano. Naše státnost, tak těžce před 108 lety vybojovávaná, chřadne, resp. stává se pouhou chimérou. To, že jsme samostatnou, suverénní zemí, si stále více už jen namlouváme.
Naše státnost chřadne, když už budu používat toto slovo, jak naším nedostatečným domácím pečováním o ni, tak tlakem zvnějšku. Tato kombinace je smrtící. Svůj dnešní projev jsem si proto pracovně nazval „28. říjen ve stínu zářijového projevu paní von der Leyenové“.Ten projev nás sice mnohé rozzlobil, ale na víc jsme se nezmohli.
Svět se sice mění, přechází od unipolárního k multipolárnímu uspořádání, ale Evropská unie je stále zde amy jsme její součástí. Při našem nedostatku pozornosti nebereme vážně, že se mění i Evropská unie a naše postavení v ní. Jestli to někdo nedoceňoval, snad mu otevřel oči nedávný štrasburský projev předsedkyně Evropské komise, naší faktické předsedkyně vlády.
To, co předvedla, bylo autoritativním a vítězoslavně proneseným vyjádřením posunu, který v Evropě už dlouho bez velkých fanfár probíhá. Jeho důsledkem je radikální oslabení demokracie, ale i řádu a pořádku, zesílení moci úřednických aparátů, potlačení významu a smyslu jednotlivých národních států, ignorování a šikanování nespokojených občanů, a – v neposlední řadě – nárůst centralizace veškerého veřejného rozhodování. To vše probíhá bez jakéhokoli vědomého souhlasu obyvatel našeho kontinentu. Nikdo se jich neptá a je to – zdá se – jen málo znepokojuje.
Jiří Svoboda Randula retweeted
Prosím pěkně, řekl někdo těm stávkujícím studentům, umělcům a novinářům, že když chtějí něčeho dosáhnout stávkou, musí zastavení jejich činnosti významně uškodit ostatním lidem?
