Aztecianus

RATING vysvětluje Ing. & spol… Aneb ANOpohádka o zázraku za necelých 300 dnů vlády. Taky už jste to slyšeli? Prý máme konečně důkaz, jak skvěle tahle vláda hospodaří! S&P napsala zprávu o Česku. ANO na ni lepí Babišův obličej. Andrej Babiš: „Mám pro vás fantastickou zprávu, že Česko dostalo nejlepší výhled ratingu v historii.“ Alena Schillerová: „Důvěra, to je to, co nám v pátek prokázali nezávislí analytici…” Karel Havlíček: „Ze zprávy je zřejmé, že k tomu přispělo i důsledné naplňování naší Hospodářské strategie.“ Medaile rozdány. Zásluhy připsány. Propaganda rozjela headlinové fráze, kterými se všichni vládní politici teď budou zaklínat při každé výtce k rozpočtu… Zpráva - tu si nikdo radši nepřečte - svědci Babišovi věří své svaté trojici a těm co mu asistují u ekonomické likvidace budoucnosti republiky se taková kouzelná formulka proste hodí… Přikryje i jejich ekonomickou nekompetenci a těžko se opozici rozporuje jednoduše, aby to pochopila i babka Dymáková… Tak ji zkusme otevřít na chvilku my. Samotný rating Česka se NEZVÝŠIL. S&P 25. září 2026 zlepšila jeho VÝHLED. Je to dobrá zpráva. Ale schopnost státu splácet dluhy a rozumnost vlády při jejich výrobě jsou dvě různé věci. Banka vám může věřit, že půjčku splatíte. Ještě tím netleská tomu, za co ji utratíte… S&P oceňuje odolnou ekonomiku, relativně nízké zadlužení, silnou zahraniční finanční pozici a zdravé banky. Tohle Babiš nevykouzlil na poradě s Havlíčkem. Česká ekonomika nezačala existovat jeho návratem do Strakovy akademie. K ozdravení veřejných financí přispěla mimo jiné i Fialova konsolidace. NRR popsala zlepšení strukturálního salda v roce 2024 i přínos zpřísnění rozpočtových pravidel z roku 2023. Připsat celé hodnocení současné vládě je asi jako převzít auto po servisu a mechanikovi vysvětlit, že motor opravil váš nástup do funkce řidiče. A teď to, co se do vládní reklamy nevešlo…! Příznivý výhled S&P počítá také s BUDOUCÍM OMEZENÍM SCHODKŮ. Podle rozboru Davida Marka agentura očekává, že po překročení tří procent HDP v roce 2027 schodky v letech 2028 a 2029 zase klesnou pod tuto hranici. Větší rozpočtová expanze může příznivý výhled rychle zvrátit. Čili vláda se chlubí důvěrou, která stojí také na předpokladu, že později začne brzdit. A prodává ji jako pochvalu za to, že teď šlape na plyn. NRR plánovaný návrat k úsporám nepovažuje za důvěryhodný. Pro rok 2028 by podle ní bylo potřeba opatření za 130 až 140 miliard korun v dnešních cenách. A jak to chtějí udělat??? - NEVÍ - a pokud ANO - nechtějí děsit své podvedené voliče… (stejně tak mluvili o tom jak mají paragrafované znění rozpočtu v mašličkách… ;-) Tolik k pohádce, že se dnešní schodky zítra nějak zaplatí samy. A TEĎ FITCH. Ta druhá agentura, která se na oslavný plakát moc nehodí. Už 24. září 2026, DEN PŘED rozhodnutím S&P, vydala varovný komentář k vládnímu rozpočtu a fiskálnímu plánu. Upozornila na výrazné rozvolnění, rychlejší zadlužování a nejistotu ohledně budoucích úspor. Rating nesnížila; zůstal AA− se stabilním výhledem. Ale varovala, že současný směr (zrychlení zadlužování bez návodu na šetření) může oslabit jednu z předností českého ratingu. ČTK její výhradu shrnula: „Konsolidace je odsunuta do let 2028–2029 a není podložena konkrétními opatřeními.“ Tohle už se týká přímo jejich rozpočtu. Jejich plánů. Jejich rozhodnutí. Žádný Fiala schovaný ve skříni. S&P věří odolnosti země (že budeme své dluhy ještě chvíli platit) a počítá s pozdějším omezením schodků (že splní, co slibují na příští 2 rozpočty - (“že ty prachy někomu seberou” - slovník Dluženy při kritice konsolidace bývalé vlády) Fitch varuje, že slibované úspory nemají konkrétní podobu. To není důkaz, že hospodaří skvěle. To je manipulace. Pochvalu za sílu Česka si přivlastní, předpoklad budoucích úspor vynechají a varování před vlastní politikou přehluší potleskem. Pinocchiovi rostl jen nos. Téhle ANOpohádce roste účet. A ten budou platit Svědci Babišovi a s nimi i my… I s vyššími úroky…

Jak Babiš zrušil referendum o vládě… V roce 2022 označoval Andrej Babiš komunální volby za REFERENDUM o vládě Petra Fialy. Letos na otázku, zda byly referendem také, reagoval: „Jako že máme podat demisi?“ Současně si stěžoval, že komunální kampaň ovládla celostátní témata. Když byl v opozici, měly radnice vystavit ÚČET VLÁDĚ. Když vládu vede, celostátní politika se nám do komunálu nějak nevhodně připletla. ANO vyhrálo v 6 krajských městech místo předchozích 8. Kandidáti navržení SPD získali 166 zastupitelských mandátů místo 492. Motoristé v Praze skončili na 2,91 % bez mandátu. ANO přesto vyhlásilo vítězství. Výsledky se na tiskové konferenci tradičně umístily až druhé. A hlas celého Česka? Vlastní celostátní přepočet komunálních výsledků včetně volebních koalic vychází takto: ANO, SPD a Motoristé 13 %. ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Piráti 29,6 %. Místní uskupení, nezávislí a ostatní strany 57,4 %. (Hlasy jsou přepočtené podle počtu volených zastupitelů v příslušném obvodu, bez samostatných voleb do městských částí.) Tato čísla samozřejmě neříkají, kolik Čechů podporuje vládu. Místní kandidátky nejsou automaticky opozice a lidé mohou volit osobnosti napříč stranami. O to opatrněji by se s komunálními výsledky mělo zacházet při vyhlašování celostátního triumfu. Použijeme-li ale Babišův vlastní metr z roku 2022, nabízí se jednoduché oznámení: Referendum o vládě se z technických důvodů RUŠÍ. Ukázalo se totiž, že jeho nezbytnou podmínkou je Babiš v opozici….

DLUŽENA VON BANKROT aneb BAZAR V MARAKÉŠI PRÁVĚ OTEVÍRÁ Začíná smlouvání novodobých veksláků o to, o kolik nás okradou. Schillerová předložila návrh rozpočtu na rok 2027 se schodkem 389 miliard korun. A najednou se koaliční partneři vymezují. Macinka chce o čísle jednat s Babišem, Okamura je nespokojený, Pikora přichází s návrhy úspor. Na první pohled to vypadá, že se koalice pere o naše peníze. Jenže podle mě sledujeme něco jiného. PŘED VOLBAMI Motoristé slibovali otočit zadlužovací trend na spořicí. Macinka tvrdil, že problémem je nabobtnalá výdajová strana státu. Vladimír Pikora před volbami říkal: „Žádné škrty ve státním rozpočtu nejsou tabu. Neexistuje nic, co by nešlo škrtnout… Cílem je vyrovnaný rozpočet.“ Babiš sliboval zastavit zadlužování a „brutálně šetřit na vládním provozu“. A Schillerová označovala Fialův plánovaný schodek 286 miliard v době ekonomického růstu za neadekvátní. Tohle byli lidé, kteří dnes vládnou. A TEĎ REALITA Pro rok 2026 je schválený schodek 310 miliard, pro rok 2027 navrhuje Schillerová 389 miliard. Téměř 400 miliard v době ekonomického růstu! Podle představitelů Národní rozpočtové rady je skutečný deficit veřejných financí po započtení výdajů na obranu 450 miliard!!! A teď číslo, kterým ANO před volbami velmi rádo operovalo: 1,2 bilionu - argument proti Fialově vládě. Podle tehdejší predikce MF měl za její čtyři roky vzrůst státní dluh o 1,148 bilionu Kč. Dobře. Použijme stejný metr a porovnejme součet schodků čtyř rozpočtů. Fiala 2022–2025: 360 + 289 + 271 + 291 = 1,211 bilionu Kč. Schillerová / ANO: 367 + 420 + 310 + 389 = 1,486 bilionu Kč. ROZDÍL: 275 MILIARD KČ. Podmínky samozřejmě nebyly stejné. Schillerová měla covid. Fiala nastupoval do rozjeté inflace a energetické krize, po pádu Bohemia Energy, a následně přišla ruská invaze na Ukrajinu. Mimořádné okolnosti tedy nebyly jen na jedné straně. Ale číslo, které bylo před volbami vydáváno za důkaz Fialovy nezodpovědnosti, je dnes pro stejné lidi najednou přijatelné — a ještě vyšší. MARAKÉŠ Představte si tržiště. Obchodník chce za koberec 40 000. Vy nabídnete 10 000. On 35, vy 15, on 30… Nakonec se plácnete na 25 000 a vy odcházíte s pocitem, že jste „usmlouvali“ 15 tisíc. Jenže jste pořád zaplatili víc, než měl koberec stát. První cena je kotva. A právě tak funguje Babišova politická strategie. Nejen u rozpočtu. Nastavit hranici, kolem které se začne veřejnost hádat, potom připustit několik ústupků a nakonec každý ústupek prodat jako vítězství. Neřeší se, jestli je původní cena přijatelná. Řeší se, kolik se podařilo usmlouvat. A přesně to teď sledujeme. Nejdřív 389 miliard. Pak Macinka, Okamura, Pikora. Několik miliard se najde, něco se přesune a nakonec opět uslyšíme: „Dostali jsme se významně pod 400!“ Motoristé něco prosadili. SPD něco zachránila. ANO ustoupilo. Všichni mohou tvrdit, že vyhráli. Jenže pokud vám někdo nejdřív řekne 400 a potom vám „velkoryse“ sleví na 380, neušetřili jste 20 miliard. Zaplatili jste 380. A pokud vám před volbami sliboval vyrovnaný rozpočet, je to pořád zatraceně daleko. PROČ MÁ BÝT VŮBEC V DOBĚ RŮSTU SCHODEK TÉMĚŘ 400 MILIARD? To je otázka, kterou nám žádné divadlo před kamerami nesmí zakrýt. Národní rozpočtová rada přitom upozorňuje, že když si kvůli nepohodlným pravidlům upravíme pravidla, problém tím nezmizí. Petr Musil to přirovnal k botám: „Když nás tlačí, vezmeme si větší. Ale pořád jdeme špatným směrem.“ Přesně o to jde. Babiš mezitím jede svůj kolovrátek: Oni za to můžou. My se tím trápíme. Jinak to nejde. Našli jsme úspory. Jenže oni už nejsou opozice. Mají vládu. Mají ministra financí. Mají rozpočet. A mají odpovědnost. Před volbami slibovali otočit zadlužovací trend na spořicí. Teď nám možná budou prodávat jako úspěch, že se dostali „významně pod 400“. Tak si jejich vlastní slova pamatujme. Počítejme. Ptejme se. A nenechme si politické divadlo prodat jako rozpočtovou odpovědnost. Protože dluh nezmizí. Úroky nezmizí. Účet přijde. Vítejte na Bazaru v Marakéši!

Dlužena von BANKROT: PROINVESTOVAT se z DLUHŮ? Další PODVOD v režii HNUTÍ ANO - druhé LITHIUM? ANO má nový recept na veřejné finance: Nešetřit. Půjčovat si. Investovat. A doufat, že ekonomika vyroste z dluhů. Jenže to má zásadní matematický háček: Česká ekonomika dnes reálně roste kolem 2 % ročně. Reálně znamená po očištění o inflaci – skutečně vyrábíme a poskytujeme asi o 2 % více než před rokem. Evropská komise čeká pro Česko 1,8 % v roce 2026 a 2,4 % v roce 2027. Takže - pokud chceme z dnešního dluhu skutečně „vyrůst“, potřebujeme výrazně víc. Při dluhu kolem 46 % HDP a schodcích kolem 3 % HDP bychom potřebovali zhruba 3–4 % skutečného růstu ročně po dobu 10–15 let! Při 2% růstu bude ekonomika za 10 let asi o 22 % větší. - Při 3 % o 34 %. - Při 4 % o 48 %. A právě tady začíná pohádka (podvod) Hnutí ANO. 4% RŮST po dobu 10–15 let není realistický základ státního rozpočtu. Evropská unie má podle aktuální prognózy růst jen kolem 1–1,5 % ročně. Německo, na jehož průmysl jsme silně navázáni, řeší strukturální problémy a hrozí stagnace. Takže z čeho má přijít český růst 3–4 %? POTENCIÁL MÁME. Ale pokud chceme růst rychleji než Evropa, musíme investovat tam, kde vzniká budoucí produktivita: AI. Robotizace. Automatizace. Věda a výzkum. Technické školství. Digitalizace. Energetika. Jenže právě produktivita je náš problém. Český růst produktivity výrazně zpomalil a česká produktivita je stále zhruba 20 % pod průměrem OECD. A teď to nejdůležitější: my se z dluhu ani pořádně „neproinvestováváme“. Kde jsou investice podporující masivní nástup AI, robotizaci, automatizaci, vědu, výzkum, technické školství a digitalizaci? V roce 2026 tvoří mezi největšími investičními výdaji především dopravní infrastruktura, státní nákupy a obrana. Do konce července například stát z kapitálových výdajů poslal 48,1 miliardy Kč Státnímu fondu dopravní infrastruktury, zatímco investiční výdaje vysokým školám a veřejným výzkumným institucím byly naopak meziročně nižší.! Navíc: UŽ DNES NÁM CHYBĚJÍ LIDÉ. Podle OECD má počet lidí ve věku 20–64 let do roku 2060 klesnout téměř o 24 %. Takže nemůžeme stavět budoucí růst na tom, že zaměstnáme další statisíce lidí. Budeme jich mít méně. Musíme proto vytvořit více hodnoty s menším počtem lidí. Potřebujeme: investice → vyšší produktivita → vyšší růst → vyšší příjmy → nulový deficit → přebytky → splácení dluhu. Jinak máme: půjčka → výdaj → úrok → další deficit → další dluh. Pamatujete LITHIUM? V roce 2017 se před volbami mluvilo o českém lithiu a ve veřejné debatě létalo číslo 2 000 miliard korun. - Budoucí bohatství. - Budoucí příjmy. - Budoucí prosperita. Co máme dnes? Projekt Cínovec se skutečně posunul. V roce 2025 byla dokončena finální studie proveditelnosti. Těžba ale stále nezačala a projekt ještě čeká další povolování a investice v řádu desítek miliard. Z někdejších „2 000 miliard“ tedy český rozpočet nemá 2 000 miliard. Máme projekt a očekávání budoucích příjmů. A dnes nám ANO prodává něco velmi podobného: RŮST VYŘEŠÍ DLUHY! Tehdy: „Jednou z toho budou biliony.“ Dnes: „Jednou z toho vyrosteme.“ Stejný trik. Budoucí peníze jako omluva pro dnešní utrácení. Jenže budoucí růst jistý není. Dluh jistý je. Úrok jistý je. Schodek jistý je. A účet přijde taky. Tohle je ten problém s tezí ANO - Ne že chceme investovat. Investovat musíme. Ale musíme investovat do toho, co skutečně zvýší produktivitu – ne si jen půjčovat s vírou, že růst nějak přijde. LITHIUM BYLO PRVNÍ. Teď máme DRUHÉ LITHIUM: RŮST. Alena von Bankrot právě objevila nový zdroj bohatství. Tentokrát neleží v Cínovci. Leží v excelové tabulce. V té tabulce všechno vychází. - Růst. - Příjmy. - Investice. - A nakonec i splacený dluh. Jen jedna maličkost tam chybí: REALITA. ALENA VON BANKROT se zatím jeví jako PODVODNICE S EXCELOVOU TABULKOU. Tentokrát už nám neprodává lithium. Prodává nám trvalý “RŮST”.

MÍŘÍME DO ŘECKA? Ale nebude to DOVOLENÁ. 🇬🇷 V úterý 25. srpna se má Poslanecká sněmovna vrátit k zákonu, kterým chce vláda rozvolnit pravidla rozpočtové odpovědnosti. Prezident Petr Pavel ho vetoval s odkazem na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů má 108 poslanců, takže k přehlasování veta jí stačí 101 hlasů. Řecko je varováním, co se stane, když si stát zvykne ŽÍT NA DLUH. Český státní dluh už dosáhl 3,727 bilionu korun. Jen za první pololetí 2026 vzrostl o dalších 49,2 miliardy. A český dluh není levný. Výnos desetiletých státních dluhopisů se v červenci dostal k 5 %. Průměrný výnos nově prodaných fixně úročených dluhopisů byl 4,6 %. Současně máme pro rok 2026 naplánovaný schodek 310 miliard. Nejenže si PŮJČUJEME. Půjčujeme si za VYSOKÝ ÚROK. A čím větší dluh máme, tím větší část peněz padá na jeho obsluhu. A TADY ZAČÍNÁ PROBLÉM. Když stát dlouhodobě utrácí více, než vybere, může nějakou dobu předstírat, že se nic neděje - Důchody rostou - Platy ve veřejné sféře rostou - Politici rozdávají na plnění předvolebních slibů A účet zaplatí budoucí generace. Jenže „budoucí generace“ bude mít ještě jeden problém. Bude jich MÉNĚ. Jsou to naše děti a děti našich dětí. Populace stárne a demografická křivka je neúprosná. Čeká nás velmi nepříjemná kombinace: VÍCE DŮCHODCŮ - MÉNĚ LIDÍ V PRODUKTIVNÍM VĚKU Vyšší výdaje - Vyšší úroky - Staré dluhy = STÁLE MENŠÍ PROSTOR PRO NORMÁLNÍ FUNGOVÁNÍ STÁTU.** Řecko roky kumulovalo vysoké deficity a rostl dluh. Když se financování státu dostalo do problémů, přišlo to, co politici předtím odkládali: ŠKRTY. Jen už nebyly dobrovolné a pozvolné. Byly VYNUCENÉ. Řecko potřebovalo mezinárodní finanční pomoc a následovala tvrdá fiskální konsolidace. A CO ČESKO? České veřejné finance jsou dnes zatím ještě v jiné situaci. Právě proto je nebezpečné rozvolňovat pravidla. Jaké máme scénáře? ZA 5 LET – 2031 Dluh větší, úroky dražší, demografický tlak silnější. Ještě celkem pohoda. ZA 10 LET – 2036 Demografický problém bude mnohem viditelnější. Více lidí bude čerpat důchod a zdravotní služby, méně lidí bude pracovat a platit daně a pojistné. Stát bude volit mezi vyššími daněmi, vyšším důchodovým věkem, nižšími důchody, omezením služeb – nebo dalším dluhem. ZA 15 LET – 2041 Představme si, že dnešní trend nezměníme. Schillerová ani Babiš už nebudou ve funkcích. Dluhy, které dnes vytváří, ale zůstanou. V roce 2041 bude více důchodců, méně lidí v produktivním věku a vyšší účet za důchody, zdravotnictví a sociální služby. K tomu úroky z dnešních dluhů. Stát už nebude řešit: „Co ještě lidem přidáme?“ Bude řešit: „Na co ještě máme?“ A pak přijde účet: vyšší daně a odvody, vyšší důchodový věk, pomalejší růst či reálné snižování důchodů, omezení služeb, propouštění ve státní správě, méně investic. Nebo další DLUH. Když si půjčíme na dnešní výdaje, zítra zaplatíme dnešní výdaje + úrok. A když si půjčíme i na úrok, začínáme se dostávat do skutečné dluhové spirály: PŮJČÍME SI → UTRATÍME → ZAPLATÍME ÚROK → PŮJČÍME SI ZNOVU → ZAPLATÍME JEŠTĚ VÍCE ÚROKŮ + ÚROK Z ÚROKŮ A jednoho dne už nebude možné říct: „Nebojte, nějak to zaplatíme.“ Protože nebude KÝM. A nebude Z ČEHO. Tehdy už nemusí přijít politik, který dobrovolně řekne: „Teď budeme šetřit.“ Může přijít realita, která řekne: „Teď musíte platit!“ To je poučení z Řecka. Nejde o to, že zítra zkrachujeme. Jde o to, že každou další miliardou dluhu kupujeme horší budoucnost vládám, které teprve přijdou. Nejde jen o jeden zákon. Jde o filozofii: Budeme mít rozpočtová pravidla proto, aby vláda musela své SLIBY ZAPLATIT? Nebo je bude moci OBEJÍT, když se jí to politicky hodí? Nejhorší na dluhu není, že ho máme. Nejhorší je, když si zvykneme, že ho budeme mít pořád. Protože pak jednoho dne zjistíme, že už si nepůjčujeme na budoucnost. PŮJČUJEME SI NA MINULOST. To není cesta k prosperitě. To je cesta do Řecka. Jen se tam pak naše děti na tu dovolenou už možná nepodívají…

LHALI, LŽOU A BUDOU LHÁT, na lidi jsou zvyklí S*ÁT… Před volbami billboardy, hesla, sliby. Po volbách realita. ANO VRÁTÍME VÁM, CO VÁM FIALOVA VLÁDA VZALA. REALITA: Návrat původních pravidel valorizace se nekoná. Velká část důchodové reformy zůstává. ROZPOČET MÁME V ŠUPLÍKU. REALITA: První rozpočet Babišovy vlády skončil schodkem 310 miliard Kč. Žádný šuplík se nekonal… ZASTROPUJEME DŮCHODOVÝ VĚK NA 65 LET. REALITA: Slib se odkládá. Vláda zatím strop 65 let nezavedla. MUNIČNÍ INICIATIVU ZRUŠÍME. REALITA: Nezrušili ji. Pokračuje dál. NEJSME PRORUŠTÍ, JSME PROČEŠTÍ. REALITA: Vláda ANO sedí s SPD, která používá narativy, které jakoby vypadly z tiskového oddělení Kremlu. Navíc Kreml několikrát pochvalně zmiňoval české vládní představitele ve svých propagandistických článcích… ⸻ SPD ANI KORUNU NA UKRAJINU! REALITA: V červenci Česko poslalo do programu PURL přibližně 140 milionů Kč na vojenské vybavení pro Ukrajinu. Okamura protestoval – ale SPD z vlády neodešla. Muniční iniciativa pokračuje . BUDEME PROSAZOVAT VYROVNANÉ NEBO PŘEBYTKOVÉ ROZPOČTY. REALITA: SPD podpořila rozpočet se schodkem 310 miliard Kč. ZASTROPUJEME ODCHOD DO DŮCHODU NA 65 LET. REALITA: Ani tento slib zatím splněn není. SPD ho přitom ještě v dubnu 2026 znovu označovala za svůj cíl. ZLEVNÍME ENERGIE! REALITA: Vláda skutečně zrušila příspěvek na OZE placený spotřebiteli. Ale zároveň ho platíme dluhem a momentální prognózy se zdražením plynu opět naznačují, že ani toto se jim dlouhodobě nepodaří. Ceny u benzínek vidíme dodnes… ⸻ MOTORISTÉ VYROVNANÝ ROZPOČET DO ČTYŘ LET. REALITA: První rozpočet vlády má schodek 310 miliard Kč. Příští rok bude bohužel ještě vyšší. Vyrovnaný rozpočet se rozplynul. POHLÍDÁME BABIŠE. REALITA: Babiše nepohlídali. Vstoupili do jeho vlády a hlasují s ním bez jediného náznaku odporu NEBUDEME ZVYŠOVAT DANĚ. REALITA: Místo skutečného ozdravení veřejných financí vláda financuje rostoucí výdaje vysokými schodky. Daň tak jen mění podobu: dnes ji neplatíte v korunách, ale účet přijde později – v podobě vyššího dluhu, budoucích daní, škrtů a znehodnocení peněz. NECHCEME, ABY ČT A ČRO BYLY FINANCOVÁNY ZE STÁTNÍHO ROZPOČTU. TÍM BY SE STALY VLÁDNÍMI. REALITA: Vláda, v níž mají Motoristé ministra kultury, schválila zrušení televizních a rozhlasových poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu. Přesně tím, před čím Motoristé před volbami varovali. ⸻ A přesto jeden slib splnili. Andrej Babiš kdysi slíbil, že bude ŘÍDIT STÁT JAKO FIRMU. A přesně to dnes dělají. Jen ne jako firmu, která patří občanům. Řídí Českou republiku jako pobočku holdingu miliardáře Andreje Babiše. ANO určuje obchodní plán. SPD dodává hlasy a hlasitý marketing. Motoristé měli Babiše hlídat, ale místo toho se stali poslušnou součástí všech návrhů jeho vlády. Pravidla se upraví podle potřeb vedení. Ztráty zaplatí stát – my všichni a naše děti. Výhody získají vybraní. Občan není vlastník. Je zákazník, zaměstnanec a hlavně ručitel za účet v jednom. Takže ano. Jeden slib opravdu splnili. STÁT ŘÍDÍ JAKO FIRMU. Jen občané nejsou VLASTNÍCI. Jsou ti, kteří NAKONEC ZAPLATÍ ÚČET.

HOLDINGOVÁ POSLEDNÍ AKVIZICE? Česká republika T. G. Masaryk říkal, že potřebujeme padesát let nerušeného vývoje, abychom se stali skutečnou demokracií. My máme za sebou 37 let svobody. A právě dnes se rozhoduje, jestli jsme se naučili nejen volit, ale také rozumět tomu, co znamená moc. Andrej Babiš přišel do politiky ze světa akvizic, vlastnictví, kapitálu a koncentrace kontroly. Agrofert vznikl v roce 1993 jako společnost spojená se slovenským státním podnikem Petrimex. V roce 1995 získala švýcarská O.F.I. 75 procent Agrofertu za TŘI MILIONY korun a Babiš se postupně dostal ke kontrole nad firmou. Okolnosti této operace dodnes provázejí pochybnosti. Ještě názornější je případ Proferty a Lovochemie. Proferta, společný podnik Agrofertu a německé BAGS, držela většinu Lovochemie. V roce 1998 Agrobohemie, společný podnik Agrofertu a státního Unipetrolu, navýšila kapitál o 250 milionů korun. Proferta se navýšení nezúčastnila a její podíl se zředil. Lovochemie přešla pod kontrolu Agrofertu. Německý partner následně podal trestní oznámení a policie prověřovala podezření z trestných činů. Vyšetřování bylo odloženo. Žádný rozsudek za podvod. Ale velmi konkrétní příběh o získání kontroly. Vstoupit do struktury. Získat rozhodovací vliv. Využít kapitálové a mocenské pozice. Vytlačit menšinového partnera. Soustředit kontrolu. A pokračovat dál. Tak se budoval holding, který dnes známe. Problém? Česká republika není holding. (Zatím) Nemá vlastníka. Nemá generálního ředitele. Premiér není majitel. Parlament není valná hromada. Úředníci nejsou management. Soudy nejsou právní oddělení. Veřejnoprávní média nejsou podnikové PR. A občané nejsou personál. Přesto Babiš během prvních osmi měsíců své vlády řešil hlavně to, co má v demokracii politickou moc omezovat: veřejnoprávní média, státní správa, justice, parlamentní procesy a pravomoci prezidenta. Ústavní soud už do jednoho z těchto sporů zasáhl. Vedle toho zůstává střet mezi funkcí premiéra a jeho ekonomickými zájmy spojenými s Agrofertem. Každý jednotlivý krok lze posuzovat zvlášť. Podstatný je ale směr. Pokud se rozhodovací moc soustřeďuje kolem jednoho politického centra a současně se oslabují instituce, které ji mají kontrolovat, vzniká prostor pro to, čemu se říká STATE CAPTURE – ovládnutí (uchvácení) státu. Demokratický stát je postaven na tom, že vláda může rozhodovat, ale nemůže rozhodovat o všem! Soud může říct ne. Prezident může říct ne. Senát může říct ne. Média mohou vládu kontrolovat. Úředník může odmítnout politický příkaz, pokud je nezákonný. Protiváhy nejsou PŘEKÁŽKOU demokracie. Jsou její PODSTATOU! A tady se vracíme k Babišovu podnikatelskému modelu. Ve firmě je KONCENTRACE MOCI výhoda - vlastník rozhoduje, management řídí, zaměstnanci plní úkoly. Když vlastník získá většinu, získá kontrolu. Ve státě je to přesně NAOPAK! Čím více moci se soustředí v jednom centru, tím méně demokracie zůstává. Demokracie je forma řízení státu, kde moc pochází od lidí. Ti rozhodují sami o sobě prostřednictvím volených zástupců! Firma může mít VLASTNÍKA - Stát ho mít NESMÍ. Politik získává mandát, nikoli vlastnické právo. Premiér je správce veřejné moci, nikoli její vlastník. A občan není zaměstnanec vlády. Dovolíme, aby se model, který funguje při budování soukromého holdingu, přenesl na stát, aniž by se z občanů stali podřízení a z institucí jednotlivá oddělení mocenského centra? Pokud se z kontroly firmy stane kontrola státu, nejde už o demokracii. Jde o změnu charakteru republiky. Z občanů se stávají objekty řízení. Z institucí překážky. Z politického mandátu nástroj k další koncentraci moci. To je OLIGARCHIZACE STÁTU. Z Masarykových padesáti let za sebou máme 37. A letošní podzim může ukázat, jestli jsme za tu dobu pochopili rozdíl mezi vlastnictvím a mandátem, kontrolou firmy a správou republiky, zaměstnancem a občanem. Holding můžete koupit, rozprodat, restrukturalizovat… A taky ZADLUŽIT… Dovolíme, aby holding získal další akvizici? Českou republiku?

SLOVNÍČEK PANA PREMIÉRA aneb co nového uslyšíme ve VOLEBNÍ KAMPANI? Všimli jste si? „Zloději zlodějští“ v poslední době nějak zmizeli. Asi odjeli na dovolenou. Stejně jako „ožralové“, „svině“, „debilové“ a „kokoti“. Ale nebojte. Babišův slovníček se nám letos zase rozšíří... Měli jsme tu „zmrda“ Lipavského, „líné parazity“ a „zelené fanatiky“ v Evropském parlamentu, „zkorumpovanou pakáž“ mezi novináři, „šílenou Ursulu“ a prezidenta, ze kterého se podle potřeby může stát válečný generál nebo zmanipulovaná loutka. Andrej Babiš má pozoruhodně jednoduché vidění politického světa. Člověk, který s ním nesouhlasí, často není politický soupeř s jiným názorem. Dostane nálepku. A když se podíváme na uniklé nahrávky, e-maily, veřejná vystoupení a kampaně, zjistíme, že nejde jen o občasný výbuch emocí. Je to VZOREC. Na nahrávkách z roku 2017, zveřejněných mimo jiné účtem Julius Šuman, byl slovníček ještě syrovější. Bohuslav Sobotka byl „největší svině, kterou jsem poznal“. Lubomír Zaorálek „debil, neschopnej“, jindy „kokot“, kterého „pošle do prdele“. Michaela Marksová „kráva“. O vlastních zaměstnancích zaznělo: „Moji zaměstnanci jsou debilové.“ Padaly i výrazy jako „parchant“, „psychopat“ nebo „zkurvenej kariérista“. Lekce ze Slovníčku pana premiéra: když pracujete pro něj, můžete být debil. Když mu překážíte, nazve vás ještě hůř. Slovníček bohužel nezůstal v roce 2017: V uniklém e-mailu z roku 2024 Babiš žádal spolupracovníky: „Udělejte mi podklady na toho zmrda.“ Tím „zmrdem“ byl tehdejší ministr zahraničí Jan Lipavský. V poslanecké sněmovně, zaznělo: Miroslav Kalousek je „ožrala“ a „zloděj zlodějský“. Evropský parlament byl podle Babiše plný „líných parazitů“ a „zelených fanatiků“. Novináři a média se dočkali označení „zkorumpovaná pakáž“. A Ursula von der Leyenová? „Šílená Ursula.“ Babiš může legitimně kritizovat Green Deal nebo migraci. Jenže je rozdíl mezi „mýlí se“ a „je šílená“. V prvním případě kritizujete politiku. Ve druhém člověka. A pak je tu druhá část slovníčku. Vyšetřování? - Účelovka. Kritický článek? - Kampaň. Nepříjemná kauza? - Politický útok. Demonstranti? - Zaplacení. Nemusíte vyvracet, co demonstranti říkají. Stačí naznačit, že za to dostali zaplaceno. Nemusíte odpovědět na kritický článek. Stačí říct „kampaň“. Nemusíte vysvětlit vyšetřování. Stačí „účelovka“. Problém se přesune z obsahu na údajný motiv toho, kdo ho pojmenoval. Nejlépe je to vidět na Petru Pavlovi. V kampani 2023 byl vzkaz jednoduchý: Já jsem mír. Pavel je válka. Z generálovy zkušenosti se měla stát hrozba. K tomu přibylo označení „komunistický rozvědčík“ a „vládní kandidát“. Pak přišel rok 2026. Babiš je premiérem. Pavel prezidentem. A slovník? Ten se nezměnil. Změnila se nálepka. Pavel už není nebezpečný generál. Teď je údajně „loutka“, člověk ovládaný poradci, údajný „lídr opozice“, který si prý „rozjel kampaň“ na znovuzvolení. V roce 2023 měl být příliš silný, protože je generál. V roce 2026 příliš slabý, protože je loutka. Politický Schrödingerův generál. Podle potřeby je zároveň příliš samostatný i nesamostatný. SLOVNÍČEK PANA PREMIÉRA Oponent? – Svině. Neschopný politik? – Debil, kokot, nemehlo. Kritik? – Udavač, korytář, zkorumpovaná pakáž. Lipavský? – Zmrd. Europarlament? – Líní paraziti, zelení fanatici. Ursula? – Šílená. Demonstranti? – Zaplacení. Kritika? – Kampaň. Vyšetřování? – Účelovka. Prezident? – Loutka. A když nelze vyvrátit argument? Zpochybněte člověka, který ho vyslovil. Jeho charakter. Inteligenci. Motiv. Samostatnost. Tohle je skutečný problém Babišova slovníčku. Ne že někdo jednou řekne „debil“. To může ujet každému. Problém je, když se z nálepky stane NÁHRADA ARGUMENTU. „Zloději zlodějští“ jsou nejspíš jen na dovolené. A vzhledem k volební kampani bych si na jejich návrat vsadil víc než na slušnější politickou debatu. Taky se těšíte? Má takto mluvit premiér České republiky? Budeme volit jeho “věrné”, kterým to nevadí? Problém? Ten se samozřejmě nikdy nejmenuje “Andrej Babiš”.

HYBRIDNÍ NOVINÁŘ, nebo hybridní MARKETÉR? Michal Půr sám sebe označil za „hybridního novináře“. Po posledních zjištěních je ale na místě jiná otázka - “Kde končí novinařina a začíná politický marketing?” Michal Půr vystupuje v několika rolích zároveň – jako moderátor politických debat, mediální podnikatel, zakladatel platformy Datarun, autor politických podcastů, spolumajitel společnosti Premoli Media, producent placeného politického obsahu i člověk veřejně spojovaný s politickými kampaněmi. Každá z těchto rolí je sama o sobě legitimní. Jejich propojení v jedné osobě ale vyvolává oprávněné otázky na STŘET ZÁJMŮ. Deník N v roce 2024 upozornil, že Michal Půr jednal s ODS a TOP 09 o spolupráci na volební kampani. Nyní xn--hldacpes-d2ad.org popsal, že společnost Premoli Media spojená s Michalem Půrem vyráběla PLACENÝ OBSAH pro europarlamentní frakci Patrioti pro Evropu - hrazený z prostředků Evropského parlamentu. Nejde o ODS, o TOP 09 ani o Patrioty pro Evropu - jde o PRINCIP! Pořad 360° se prezentuje jako publicistika nabízející pohled ze všech stran. Jeho dramaturgie ale často odpovídá logice politického INFOTAINMENTU – konflikt převažuje nad kontextem, emoce nad analýzou, televizní střet nad vysvětlováním a atraktivita nad hlubším ověřováním faktů. Stejně zajímavý je i okruh pravidelně zvaných komentátorů. Zapnete 360°. Za chvíli dorazí známé tváře - Thomas Kulidakis, Lucie Kubovičová, Jan Kubáček, Lukáš Valeš… A divák už dopředu tuší, jaké interpretační rámce zazní. Nečeká na nová FAKTA. Čeká na známé INTERPRETACE - kdo vytvoří lepší HEADLINE pro posty na sociálních sítích, nebo lepší sarkasmus, který strhne lavinu rozhořčených komentářů… Otázkou tak je, zda se z politické publicistiky nestává prostor, kde INTERPRETACE převažuje nad poctivou NOVINAŘINOU. Jsou oblíbení a dokola využívaní protože: - jsou připraveni reagovat prakticky okamžitě - dokážou během několika minut okomentovat téměř jakoukoli událost - jejich výroky jsou krátké, úderné a ideální pro titulky, reels nebo krátká videa na sociálních sítích - sami se prezentují jako „pragmatici“ nebo „realisté“ - hodnotové argumenty – například důraz na právní stát, nezávislost institucí nebo demokratické principy – jimi bývají označovány za NAIVNÍ či ODTRŽENÉ OD REALITY. Debata se pak posouvá od otázky „co je správné?“ k otázce „co je politicky výhodné?“ nebo „co chtějí voliči?“, “kdo má lepší strategii” a najednou nesledujeme vysvětlení faktů nebo kritický komentář k politickému směřování země, ale obdobu politického derby mezi Spartou a Slávií, kde se řeší hlavně strategie… Michal Půr si nezprivatizoval CNN Prima NEWS (kdyby to nevyhovovalo vedení, už by tam nebyl). Ale ve chvíli, kdy už nedokážeme rozlišit mezi novinářem, producentem, podnikatelem a politickým marketérem a už nedokážeme poznat, kde končí novinařina a začíná politický marketing - a nikomu to nevadí - v tu chvíli se nedůvěryhodným stává celé médium, které takové PROPOJENÍ ROLÍ považuje za normální… Ztrácí tím LEGITIMITU! Když stejný člověk buduje vlastní mediální platformy, zve na ně obdobný okruh komentátorů a současně moderuje jednu z hlavních televizních debat, nevzniká jen další podcastová síť. Vzniká propojený mediální ekosystém, v němž se mohou stejní lidé opakovaně podílet na tom, která témata dostanou veřejnou pozornost a jak budou interpretována. Politologie tento mechanismus popisuje pomocí konceptů AGENDA -SETTING, FRAMING a – v prostředí vzájemně propojených médií – INTERMEDIA či NETWORK AGENDA -SETTING. Rizikem není, že někdo všem ostatním diktuje, co si mají myslet. Rizikem je koncentrace vlivu na to, O ČEM se veřejnost baví, KDO dostává prostor a JAKÉ interpretační rámce se v médiích opakovaně posilují. Zpravodajství - NEWS - má přinášet informace, ověřovat fakta a kontrolovat moc. Ne vytvářet prostor, kde se politický marketing tváří jako nezávislá publicistika a místo faktů jsme svědky někdy až nechutných názorových výměn… Pak místo NEWS zbyde jen ten HNUS.

KRAKATICE 2.0? aneb PREDÁTOR SPRÁVCEM MOŘE Krakatice žije v temnotě hlubokého oceánu. Má osm ramen, dvě dlouhá lovná chapadla a obrovské oči. Nemá takovou sílu jako její predátor-vorvaň. Ale umí se skrýt, čekat, zaútočit z dálky a zmizet v inkoustové cloně. I proto dostal policejní spis o Františku Mrázkovi jméno KRAKATICE. Tisíce stran mapovaly síť kontaktů, která prorůstala POLITIKOU, STÁTNÍ SPRÁVOU, POLICIÍ a BYZNYSEM. Mrázek nechtěl být politikem. Chtěl POLITIKY OVLIVŇOVAT. Díky práci policie narazila Mrázkova KRAKATICE na svůj limit. Její chapadla byla příliš VIDITELNÁ! Síť kontaktů začala přerůstat nejen byznysové konkurenty, ale i prostředí, ve kterém mu celá devadesátá léta narůstala. V lednu 2006 byl František Mrázek zastřelen. Dodnes nebylo zjištěno, ani kdo vraždu objednal a vražda je tak od ledna promlčena. Mrázkův model měl jednu zásadní slabinu: byl závislý na PROSTŘEDNÍCÍCH (politicích). Andrej Babiš se poučil. Nevytvořil SÍŤ KOLEM POLITIKY a jejich aktérů. Vytvořil POLITIKU KOLEM SVÉ SÍTĚ. Od chemie, hnojiv a zemědělství přes potraviny a biopaliva vznikl jeden z největších podnikatelských systémů v zemi. Systém, jehož úspěch byl vždy citlivý na rozhodnutí státu: PRIVATIZACE, REGULACE, DOTACE, ZÁKONY. Rok 2010 ale Babiše vystrašil. Dne 12. května 2010 tehdejší prezident Klaus novelu zákona o BIOPALIVECH vetoval. To Babišovi ukázalo, jak rozhodnutí jednoho politika může ovlivnit miliardové investice PREOLU. PŘEHLASOVÁNÍ v hodině dvanácté. Babišovi a Agrární komoře se podařil husarský kousek. Dne 27. května 2010, pouhý jeden den před zahájením parlamentních voleb, se poslanci sešli na mimořádné schůzi. A veto se podařilo přehlasovat těsnou většinou 104 hlasů (napříč ČSSD, KSČM a částí tehdejší ODS a KDU-ČSL). Zákon začal platit čtyři dny poté. Byznys s řepkou mohl začít vzkvétat! Podle politologů a komentátorů právě tento moment položil základy pro jeho rozhodnutí vstoupit v roce 2011 do politiky osobně, aby podobná rizika eliminoval. Rok 2012 přinesl nahrávku, ve které Babiš mluví o ODS: „odeeska, odeeska, dneska Nečas chodí a žádá o peníze, ale my jsme si spočítali, kolik jsme tam dali peněz a kolik jsme dostali.“ Nahrávka nedokazuje úplatek. Účetnictví ODS takový dar neukázalo a Babiš financování stran popřel. Ale ukazuje ZPŮSOB UVAŽOVÁNÍ. Politika zde není popsána jako služba veřejnosti. Je popsána jako INVESTICE, která má mít NÁVRATNOST. A právě na této úvaze vzniklo “protikorupční” hnutí ANO. Ne DALŠÍ CHAPADLO v cizím systému. VLASTNÍ KRAKATICE! Nejdříve v barvách BOJE PROTI KORUPCI a starým stranám - vysávalo voliče hlavně TOP09 a ODS. Potom jako SOCIÁLNÍ ALTERNATIVA pro voliče ČSSD. A dnes tu máme NÁRODNĚ-KONZERVATIVNÍ PROJEKT, který převzal témata identity, bezpečnosti a suverenity a začal oslovovat i voliče SPD. BARVY se mění podle prostředí. MECHANISMUS zůstává. Začátek byl postaven na ZNÁMÝCH TVÁŘÍCH – Jourová, Telička, Stropnický, Komárek. Lidech, kteří měli dodat novému projektu důvěryhodnost. Jenže postupně se ukázalo, že nejde o klasickou politickou stranu s vnitřními demokratickými principy. Jde o HNUTÍ postavené kolem jednoho CENTRA - kolem Babiše a jeho věrných Politolog Kopeček označil ANO za extrémní podobu „BUSINESS-FIRM PARTY“ – politické firmy řízené podnikatelem. FIRMA díky volbám získala kromě moci a vlivu ekonomického, také MOC POLITICKOU. A POLITIKA se tak stala součástí už existujícího EKOSYSTÉMU MOCI. Jen se lidé z “firmy” začali posouvat do státních struktur. Mrázkova KRAKATICE chtěla ovlivňovat STÁT. Babišova KRAKATICE se stala součástí STÁTU. A právě tady by měl přijít predátor - VORVAŇ, který dokáže ulovit i krakatici. V přírodě je to tvor, který se ponoří hlouběji než ostatní, najde KRAKATICI v temnotě a dokáže ji porazit. V DEMOKRACII tuto roli mají mít POLICIE, SOUDY, MÉDIA a KONTROLNÍ INSTITUCE. Jenže VORVAŇ musí být skutečně SVOBODNÝ. Jinak se z PREDÁTORA stane jen další CHAPADLO. A to právě nám všem dnes hrozí…

SLOŽKY JSOU BABIŠOVA DNA aneb NEJCENNĚJŠÍ je KOMPRO Vojtěchovo ministerstvo několik týdnů skrytě monitorovalo počítače zaměstnanců – i večer a o víkendech. Úředníci tvrdí, že výstupy obsahovaly weby, bankovní údaje či zdravotní zprávy a dostali je nadřízení. Ministerstvo mluví o technickém auditu. Zakázka stála 911 tisíc. Smlouvu úřad přiznal až novinářům a uzavřel narychlo narovnání: plnění proběhlo bez platné smlouvy. Stejná firma sledovala zaměstnance už roku 2019 – opět za Vojtěcha a bez zveřejněné smlouvy. Petr Jarema přiznal záměrné utajení. BABIŠŮV AGENT BEZ VÁZACÍHO AKTU Jako Babišův tajemník využíval Vojtěch lobbistu Tomáše Horáčka k žádostem o informace. „Určitě bychom se měli brzy vidět, abychom sladili noty a řekli si, co a jak dál,“ napsal mu. Zjišťoval plat manželky ministra Němečka i údaje o řediteli ČT, jeho cestách či automobilu. Informace předával Babišovi. Pak přišly funkce: poslanec, ministr, velvyslanec. Není doloženo, že byly odměnou. Doloženo je, že Babiš informace přebíral. A dnes Vojtěchův úřad opět skrytě sleduje zaměstnance. To už nevypadá jako mladická chyba. Spíš jako kvalifikační předpoklad. SLOŽKY NA POLITIKY Když Jan Lipavský označil Babiše za bezpečnostní riziko, Babiš rozkázal: „Udělejte mi teze, podklady na tohoto zm*da.“ Pak se ptal: „Má děti? Jazyky?“ Obratem přibyly informace o Lipavského manželce a dceři. Když se mu postavil Ladislav Šincl, Babiš přinesl složku s jeho jménem a vytahoval údaje o zaměstnání, domě, manželce i matce. „Je to lidská hyena, která sbírá na nepohodlné lidi kompromitující materiály,“ řekl Šincl. Složky se podle svědectví či investigací objevovaly i kolem Hniličky, Faltýnka, Vondráka či Macury. Faltýnka prý stačilo „skřípnout“. Kompro nemusí jen ničit. Umí také připoutat. SLOŽKY NA PODNIKATELE EET umožnila státu sbírat data o tržbách a cílit kontroly. Není důkaz, že je Babiš osobně použil proti konkurentům. Ministrem financí byl však současně majitel největšího českého holdingu. Jak mohlo „cílení“ vypadat, připomíná firma FAU. Vlastnila sklad a vlečku v areálu Agrofertu. Po zásahu úřadů skončila v insolvenci. „Naši klekli na tu FAU Přerov,“ říkal Babiš na nahrávce. Soudy část zásahů označily za nezákonnou. Roku 2026 byli obžalovaní nepravomocně zproštěni; akce podle soudce probíhala „pod tlakem z Prahy“. Babiš zneužití popírá. OD MRÁZKOVA ARCHIVU K BABIŠOVU STÁTU František Mrázek budoval archiv kompromitujících materiálů. S Babišem soupeřil o Setuzu. V lednu 2006 řekl: „Přijedou služby z Polska. Budeme mít střelivo na Andreje.“ O několik dní později ho zabil neznámý střelec. Materiály nedorazily, archiv zmizel a vražda dodnes není objasněna. Babišovo zapojení nebylo prokázáno. Zůstává miliardový boj o Setuzu, přerušené sledování a nefungující kamera. Kmenta říká, že u vraždy „asistoval stát“. STARÉ KÁDRY, NOVÝ HOLDING U počátků Agrofertu působil bývalý důstojník StB Libor Široký. Babiš zaměstnával i další někdejší příslušníky bezpečnostních složek. Divizi pak doplnili lidé z elitních policejních útvarů a tajných služeb. To nedokazuje nezákonnou činnost. Ukazuje to, že svůj informační aparát nestavěl z amatérů. Mrázek používal kompro k ovládání politiky. V Babišově světě se kultura složek zabydlela v holdingu, hnutí i státní správě. StB nepotřebovala důkaz trestného činu. Stačila informace. Slabost. Rodina. Dluh. Strach. Něco, čím šlo člověka přimět ke spolupráci, udržet v poslušnosti nebo zničit. Neříkáme, že dnešní stát je StB. Říkáme něco přesnějšího: její metoda přežila režim. Sledovat. Shromažďovat. Založit složku. Odměnit poslušné. Skřípnout nepohodlné. A všechno zapřít. StB skončila v roce 1989. Její metoda však udělala kariéru: z tajné policie přešla do holdingu, z něj do politického hnutí a státní správy. V demokracii pravidla omezují moc. V BABIŠOKRACII moc shromažďuje informace na každého, kdo by mohl omezit ji. Vázací akt už není potřeba - stačí funkce, strach a složka v trezoru.

ČAS DAL PREZIDENTOVI ZA PRAVDU „Počet, intenzita a dlouhodobý charakter svědčí o tom, že v jeho případě nejde o jednorázové excesy.“ Tak prezident Petr Pavel 8. ledna vysvětlil, proč odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem. Neopřel se jen o svůj názor. Odkázal na Ústavu, Listinu základních práv a svobod i judikaturu Ústavního soudu. Prezident je podle jeho výkladu garantem ústavního řádu a ve výjimečném případě může odmítnout kandidáta, pokud existují důvodné pochybnosti o jeho loajalitě k hodnotám demokratického právního státu. Nejmenování není trest. Je to preventivní ochrana ústavního hodnotového řádu. Pavel připomněl Turkovu adoraci či bagatelizaci nacistického Německa, zpochybňování důstojnosti žen a menšin, zlehčování násilí z nenávisti – i vůči malým dětem – a nedostatek respektu k právnímu řádu. Motoristé mluvili o svévoli. Turek zpochybňoval pravost svých nenávistných příspěvků a naznačoval, že je mohl z jeho telefonu napsat někdo jiný. Čas dal prezidentovi za pravdu. Policie ani státní zastupitelství dnes o pravosti příspěvků nepochybují. Jejich autenticitu považovaly přinejmenším pro účely zahájení trestního stíhání za PROKÁZANOU!!! Část z nich mohla podle žalobce naplňovat skutkové podstaty trestných činů z NENÁVISTI. Turek před soud nepůjde. Ne proto, že byl očištěn, ale protože jsou skutky starší než pět let a případná trestní odpovědnost je promlčená. O vině proto už soud rozhodnout nemůže. Promlčením skončilo také oznámení jeho bývalé partnerky, která jej vinila z dlouhodobého domácího násilí, vyhrožování střelnou zbraní a znásilnění. Turek všechna obvinění odmítá. Veřejné závěry neumožňují tvrdit, že policie tyto skutky prokázala. Případ byl pravomocně odložen kvůli promlčení, nikoli rozsudkem, který by rozhodl o vině či nevině. Do obrazu zapadá i starší incident s vozem pracovníka saúdskoarabské ambasády. Turek přiznal, že mu za stěrač vložil obrázek šibenice. Na střeše vozu byla nalezena vystřelená nábojnice; Turek tvrdil, že mu mohla vypadnout z kapsy. Policie zjistila, že šlo o zjevnou záměnu osob, případ vyřešila jako přestupek a Turek dostal pokutu. Pracovník ambasády se cítil natolik ohrožen, že změnil bydliště. A nejde jen o minulost. Letos Turek mluvil o „parazitech“, které je třeba „deratizovat“. Když televize Nova spustila kampaň proti nenávisti, napsal: „Věřím, že to na Novu prostě někdo protlačil, propašoval, uplatil… Oni mezi tuhle chátru všeobecně nepatří.“ Teď policie prověřuje jeho nehodu s nemocničním vozem pro podezření z ublížení na zdraví z nedbalosti. Nikdo zatím nebyl obviněn. Turek ale už mluví o „banální nehodě“, tvrdí, že druhý řidič jel v protisměru, a o jeho pracovní neschopnosti prohlásil: „Myslím si, že ho někdo přemluvil, aby marodil trochu déle.“ Když jsou problémem nenávistné příspěvky, možná někomu půjčil telefon. Když je problémem šibenice a nábojnice, nábojnice mu možná vypadla z kapsy. Když jsou problémem „paraziti k deratizaci“ na úřadech, nemyslel úředníky ale nominanty bývalých vlád. Když je problémem nehoda se zraněným člověkem, možná za ni může druhý řidič – a možná ještě zbytečně dlouho marodí. Stále stejný vzorec: zlehčit vlastní jednání, přesunout odpovědnost a zpochybnit ty, kterých se jeho činy týkají. Petr Pavel Turka neodsoudil. Prezident není soudce. Posuzoval, zda je kandidát důvěryhodný a loajální k hodnotám Ústavy. Jeho rozhodnutí nebylo předsudkem. Bylo ústavně odůvodněným varováním. Promlčení není očištění. Výmluva není odpovědnost. A nenávist se nestává kvalifikací na veřejnou funkci, jen proto, že zestárla.

BLAŽEK REZIGNOVAL. BABIŠ S OKAMUROU SI POSTAVILI ŠTÍT Z IMUNITY. Jeden přijal politickou odpovědnost a míří před soud. Druzí si vytvořili „koalici nevydání“, aby o nich soud zatím rozhodnout nemohl. Pavel Blažek je obžalovaný. Není odsouzený. V bitcoinové kauze proto musíme důsledně oddělit politickou odpovědnost ministra od trestní viny konkrétního člověka. Politická odpovědnost nepotřebuje rozsudek. Ministr odpovídá i za mimořádně rizikovou operaci, nedostatečné prověření daru a ztrátu důvěry ve svůj úřad. Blažek ji vyvodil: do dvou dnů po zveřejnění kauzy oznámil rezignaci, přestože od počátku odmítal, že by spáchal trestný čin. Trestní odpovědnost má mnohem vyšší důkazní laťku. Nestačí politický hazard, špatný úsudek, chaos ani porušení interních pravidel. Žalobkyně musí prokázat, že konkrétní bitcoiny byly výnosem z trestné činnosti a že Blažek vědomě pomáhal zakrýt jejich původ či použil autoritu státu k opatření prospěchu Jiřikovskému. CO HRAJE PRO BLAŽKA Advokát Tomáš Sokol už při vypuknutí kauzy tvrdil, že samotné přijetí majetku státem nemůže být legalizací výnosů z trestné činnosti. Stát přece běžně nabývá kriminální majetek jeho zabráním či propadnutím. V následné odborné studii s Vladimírem Smejkalem rozlišuje právní vlastnictví bitcoinu, jeho trestní původ a obchodní „toxicitu“. Bitcoin může být právně nabytý, ale burzy ho kvůli historii odmítají. Blockchainová analýza navíc pracuje i s pravděpodobností. Odmítnutí burzou proto samo o sobě nedokazuje, že konkrétní bitcoin pochází z konkrétního trestného činu. Blažek se podle veřejně známých informací osobně neobohatil a stát bitcoiny prodával ve veřejných aukcích. Pokud obžaloba neprokáže jejich konkrétní kriminální původ, Blažkovu vědomost a společný plán aktérů, může být zproštěn. Politicky katastrofální rozhodnutí ještě automaticky není trestný čin. CO HRAJE PROTI NĚMU Obžaloba však nestojí jen na větě, že stát přijal „špinavé bitcoiny“. Tvrdí, že došlo k vědomému porušení povinností úřední osoby, podílu na legalizaci výnosů a ztížení zjištění jejich původu. Žalobkyně pro Blažka navrhuje 6,5 roku vězení. Výše navrhovaného trestu sama o sobě vinu ani sílu důkazů neprokazuje. Znamená však, že žalobkyně staví případ na podstatně závažnější konstrukci než na nedbalosti či úředním selhání. Nejvyšší státní zastupitelství navíc po přezkoumání dosavadního dokazování zamítlo stížnosti obviněných. Pořád to není rozsudek, ale případ evidentně nestojí jen na novinových titulcích. CO ROZHODNE SOUD Byly právě darované bitcoiny prokazatelně výnosem z trestné činnosti? Věděl to Blažek? Existovala dohoda, podle níž mělo ministerstvo dodat Jiřikovského majetku punc legality? Nebo šlo o mimořádně riskantní, politicky neobhajitelné, ale trestně neprokázané rozhodnutí? Blažek může být odsouzen. Může být i zproštěn. Rozhodne soud. A v tom je zásadní rozdíl. Blažek do dvou dnů rezignoval a před soud jde bez ochranného štítu. Andrej Babiš a Tomio Okamura se po volbách schovali za 104 hlasů ANO, SPD a Motoristů. Jejich případy neskončily očištěním. Poslanecká imunita je pouze zablokovala. V Babišově kauze mohl soud pokračovat alespoň s Janou Nagyovou. Tu už nepravomocně odsoudil ke tříleté podmínce a peněžitému trestu. O Babišovi rozhodnout nemohl, protože ho jeho „koalice nevydání“ před soud nepustila. Blažek rezignoval a míří před soud. Babiš s Okamurou si před něj raději postavili štít z imunity.